Kanadská studie: Pacientky častěji trpí komplikacemi a umírají, když je operuje muž

Zajímavou zprávu přináší kanadská studie, která zkoumala, zda se nějak liší výsledky operací, při nichž drží skalpel v ruce chirurg, od zákroků, které se konají pod taktovkou lékařek. Chirurgie je stále považována za dominantně mužský obor a taky jím v realitě je, což se v českém kontextu projevuje třeba tak, že stále nemáme úplně ustálenou ženskou verzi slova chirurg, případně zprávami o tom, že jsou ambice studentek medicíny směřované k operačním sálům nevybíravě zmrazovány už od studia.

Výzkumný tým Torontské univerzity analyzoval pooperační kondici početného vzorku lidí: celkem 1 320 108 pacientů, kteří podstoupili jedenadvacet nejčastěji prováděných zákroků v kanadské provincii Ontario mezi lety 2007 a 2019. Celkem je odoperovalo 2937 chirurgů, přičemž lékařky tvořili deset procent z nich. Výzkumníci vynechali operace specificky spojené s pohlavím pacienta a zaměřili se na bypass srdce, náhradu kolene či kyčle nebo odstranění slepého střeva.

A data zveřejněná v odborném chirurgickém časopise JAMA surgery ukazují malý, ale signifikantní nárůst komplikací po operaci, pokud byli pacienti operováni lékařem opačného pohlaví, přičemž výrazněji se to projevilo u žen. “Zjistili jsme, že u mužských pacientů víceméně nehrálo roli, jakého pohlaví byl jejich operatér, ” řekl kanadské televizi CTV News Toronto Christopher Wallis, který se specializuje na urologicko-onkologická onemocnění kromě působení na Torontské univerzitě pracuje také v tamní nemocnici Mount Sinai.

U žen však byla situace jiná. U pacientek operovaných lékařem se vyskytovalo o patnáct procent vyšší riziko pooperačních komplikací (tím se myslí třeba zpětné přijetí do nemocnice či další komplikace během třiceti dní po zákroku) a dokonce o třicet procent vyšší riziko, že po operaci zemřou, než když je operovaly lékařky.

Wallise k provedení studie inspirovala starší analýza, která dospěla k podobným závěrům, i obecná debata o rozdílech ve zdravotní péči poskytované mužům a  ženám, jež v posledních letech nabírá na intenzitě. Ukazuje se třeba, že o mužského pacienta, který se dostaví na pohotovost s příznaky infarktu, se podobně postarají lékaři i lékařky, zatímco pacientkám je obecně věnována menší péče - a to zejména ze strany lékařů (americká studie z roku 2018 ukázala, že ženy postižené infarktem mají vyšší šanci zemřít, pokud je ošetřujícím lékařem muž).

Wallis i jedna ze spoluautorek analýzy, anestezioložka Angela Jarath, podle svých slov očekávají kritiku, která by se v reakci na jejich závěry mohla objevit. A zdůrazňuji, že jim nešlo o to zostudit kolegy lékaře ani tvrdit, že někteří chirurgové o své pacienty cíleně nedostatečně pečují, ale o to upozornit na problém, který je nutné řešit, přestože přesně nevíme, čím přesně je způsoben. “Chirurgové jsou přesvědčeni, že poskytují stejně kvalitní péči všem bez rozdílu,” píší autoři. “Tato data upozorňují na jev, který zatím není dostatečně zmapován, a ukazují rovněž, že dopady implicitní zaujatosti je možné změřit.”

Přestože tedy zatím není zcela jasné, co rozdílné výsledky způsobuje, v editorialu zmíněného odborného časopisu, kde byla studie loni v prosinci zveřejněna, navrhují dvě americké lékařky se specializací na chirurgii možný další postup. Andrea Riner a Amalia Cochran z Floridské univerzity vidí možné řešení v cílené a soustavné podpoře mladých lékařek, které o chirurgii projeví zájem, v pečlivějším, systémovějším sledování zmíněných ukazatelů - a vzhledem k tomu, že jedna z teorií závěry studie vysvětluje i rozdílnou komunikací s pacienty, také posílit tuto složku lékařské práce.