Uchazeč o premiérský post Mirek Topolánek se pustil na hodně tenký led. Na otázku redaktora magazínu Lui, aby pěti slovy popsal klasického homosexuála, Topolánek odpověděl: „Co ti mám říct? Gustav Slamečka, když jde opravdu do tuhého, opravdu do tuhého, tak jako ministr mám pocit, že uhne. A to ten Fischer prostě je Žid, není to gay, a ten uhne ještě dřív. To přeci nesouvisí s tím, že je gay, to souvisí s charakterem, to nesouvisí s tím, že je gay.“
Po vlně kritiky Topolánek vydal prohlášení, že svoje slova rozhodně nemyslel xenofobně, ale chtěl jimi jen demonstrovat, že „neexistují typické gayské, nebo židovské charakteristiky, že jsou lidé slušní a neslušní.“ Jestli to tak pan Topolánek skutečně myslel, pak se mu to tedy opravdu hodně nepovedlo. I proto by bylo namístě, aby místo plácání o tom, že se „nechal vtáhnout do nahrávané provokace“, při níž „bránil právo na individuální svobody“, se pořádně omluvil.
Pozoruhodná je na zpackaném výroku nicméně ještě jedna věc. Šéf ODS evidentně sebe sama prožívá jako politika-chlapáka, který se na rozdíl od jiných nebojí rozhodovat. Tady je dobré si trochu osvěžit paměť: než se odhodlal vyhodit z vlády neschopného Jiřího Čunka, který byl navíc obtěžkán silným korupčním podezřením, váhal dlouhé měsíce. Stejně tak v případě dalšího podezřelého ministra Aleše Řebíčka. A s nejvyšší státní zástupkyní Renatou Veseckou, která pomohla v Čunkově věci ohnout paragrafy, si nedokázal poradit vůbec. Mirek Topolánek je zkrátka často muž velkých slov, ale skutek utek.
V jednom má každopádně předseda ODS ve své omluvě-neomluvě pravdu. Ani jeho výkony nesouvisí se sexuální orientací nebo etnickou či náboženskou příslušností. Jde o individuální výkon osobnosti.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
