Soud o Paroubkovi

Kubice se nemusí omlouvat Paroubkovi. Paroubek opět s Kubicem prohrál. České deníky a servery neměly více invence, titulky navozují jakýsi dojem souboje. O něj v žádném případě nejde. Asi nejpřesnější je MF Dnes. Titulek, který informuje o včerejším soudním verdiktu zní „Paroubek se soudí marně“.

Na světě je první pravomocný rozsudek, vztahující se k více než třicetistránkové zprávě Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu o „prorůstání organizovaného zločinu do státní správy“. Dokumentu, který na sklonku jara 2006 zvedal ze židlí poslance, veřejnost i novináře, dokumentu, který informoval poslance, že spojení politiky, státních úředníků, včetně policistů, se zločinci může ohrozit samotné fungování státu. Dokument se týkal hlavně sociálních demokratů – i když tam tohle jméno ani jednou nepadlo. V bezpečnostním výboru byl projednáván těsně před volbami, informace z tajného dokumentu unikly a veřejnost dostala informace o tom, jak se politici ve spojení s policií a zločinci pokusili ovlivnit vyšetřování naprosto klíčových zločinů. Zpráva sice nikoho z ničeho přímo neusvědčovala, ale ve svém celku byla poměrně přesvědčivou výpovědí.

S tou poslední větou asi nesouhlasí řada lidí. Ale o to teď nejde. Dokonce nejde ani o to, hádat se, nakolik byla pravdivá, on se to totiž nikdo potom nepokusil zjistit. Policisté většinu kauz po odchodu Kubiceho od policie odložili, což je v případě zásadních případů jejich známým zlozvykem. Takže, jestli pracoval Kubice a jeho muži a ženy dobře, už nikdo nerozsoudí.

Dobrou zprávou je, že se Paroubek soudí marně. Případ „Kubice“ totiž poměrně přesvědčivě ilustruje jeho arogantní nakládání s mocí, kterou jako politik dostal. Nejprve obvinil Kubiceho z křivopřísežnictví, pak z účelového ovlivnění voleb a nakonec ze lhaní. Kdyby Kubice za tyto výroky žaloval Paroubka, velmi pravděpodobně by soudy vyhrál a předseda sociální demokracie by se mu musel omlouvat. Paroubek zneužil výsadu mnoha nastrčených mikrofonů a pomluvil někoho, kdo se vlastně nemůže bránit, jelikož je vázán mlčenlivostí.

Kéž by všechny činy a slova Paroubka mohly podléhat zkoumání nezávislých soudů. Kéž by byla na světě možnost nezávisle posoudit a pravomocným verdiktem stvrdit, že Paroubkovo chování ohledně rozpočtu na příští rok je, tváří v tvář blížícímu se krachu veřejných financí, trestuhodné. Kéž by někdo mohl spravedlivě rozhodovat o jeho nesmyslném svržení Topolánkovy vlády uprostřed vedení Evropské unie, porušování slibů, hodnotě kamarádství s lidmi jako je Václav Kočka nebo Ďuričko. Kéž by bylo možné – jako v případě Kubiceho – aby Paroubkovo letošní neoficiální setkání s Putinem mohl zkoumat nezávislý soud. A tak dál.

Jiří Paroubek si žalobou na Kubiceho naběhl na vidle. Možná je v hloubi duše přesvědčen, že jedná spravedlivě. Soud mu řekl, že ne a Paroubek už s tím nic nenadělá. Jistě si myslí, že jedná rozumně i ve svých dalších činech. Kéž by tu byla instituce, která by popsala, jakou škodu páchá. Není. Jsou tu „jen“ voliči. Věřme tomu, že aspoň část z nás – voličů – pochopí o co jde a řekne předsedovi ČSSD, stejně jako to udělal včera soud, že jeho činy a slova jsou marná.