Jak se rodil český hokejový zázrak

Český hokej nezačal letošní rok úplně dobře. Vyšlo najevo, že slib předsedy svazu Aloise Hadamczika, jak svaz zaplatí vítězům juniorské extraligy motivační výlet na NHL, nebude splněn, a byla z toho velká ostuda. Došlo ke zrušení velkorysé Síně slávy, která mohla během šampionátu přilákat lidi a sloužit k propagaci českého hokeje.

Reprezentační trenér Radim Rulík a předseda Hadamczik měli za sebou nepovedenou tiskovou konferenci, kde Rulík představil nominaci, které mnoho lidí nerozumělo, a navíc přitom se svojí svěšenou hlavou působil jako člověk bez energie, zato pod vlivem bafuňáře Hadamczika, který má pocit, že by měl řídit všechno včetně té tiskové konference.

Nepovedené vystoupení těsně před šampionátem dostalo Rulíka pod tlak novinářů, který vyvrcholil tím, že trenér odmítal odpovědět novinářům na rutinní otázky kolem průběhu mistrovství světa. Kdekdo kritizoval, že v sestavě pominul střelce, nechal doma několik hráčů NHL a do brány chce postavit nejméně zkušeného mladíčka. Přípravné zápasy v Brně skončily fiaskem a příjezd hlavních hvězd v čele s Pastrňákem byl značně nejistý.

Rulík měl krátce před zahájením šampionátu v týmu 37 hráčů, tedy výrazně více, než mohl napsat na soupisku, a nebylo jasné, jak z nich bude vybírat. A trenér jako by se uzavřel do své ulity a driftoval vstříc šampionátu, na který se kromě tradičně favorizované Kanady chystaly dorazit velmi silné týmy Švédska, Ameriky nebo Švýcarska. Radim Rulík mezitím reagoval na kritiku tím, že si vypnul internet, a to samé doporučil svým hráčům.

Hokejový analytik O2 TV Sport Jiří Vítek s odstupem času uznává, že Rulík dobře věděl, co dělá. „Skládal tým s jasnou vidinou a správně si vytipoval hráče do jednotlivých rolí,“ říká Vítek a trenérovu uzavřenost před médii vykládá jako výraz opatrnosti, co se bude o týmu psát a co si tedy hráči budou moci o sobě přečíst. „Obava z tlaku ze strany veřejnosti tam asi byla velká. Turnaj byl daleko víc sledovaný, než kdyby se hrál v zahraničí,“ dodává Vítek.

Kdo neskáče, není Havířov

Na otázku, co má vlastně zásluhu na tom nečekaném českém zlatu, odpovídá Tomáš Řanda, novinář z webu ČT Sport, lakonicky: „Musely se sejít dohromady různé věci.“

I jen zběžný výčet může být docela rozmanitý. Musel výborně zachytat gólman. Důležité bylo vyhrát první zápas s Finy a díky tomu se vyhnout tlaku od diváků očekávajících medaili. V NHL vypadly ze závěrečných bojů o Stanleyův pohár některé týmy tak šikovně, že mohly včas přiletět nejvíc očekávané hvězdy, které pak rozhodly tři poslední zápasy turnaje: Pavel Zacha čtvrtfinále, Martin Nečas semifinále, David Pastrňák finále. Bylo třeba získat do sestavy spolehlivého hráče, který umí v kritický okamžik vyhrát buly (David Kämpf). Česku pomohl i takový detail, že mu během semifinále se Švédy odpustili rozhodčí pětiminutový trest za úder loktem obránce Jana Rutty. Sudí faul neviděli a pak se ani nešli zpětně podívat na videozáznam. Pokud by to udělali, Švédsko by dostalo velkou šanci vyrovnat a strhnout vývoj zápasu na svoji stranu. A „věcí“ byl určitě i mladý muž, který zůstával na konci zápasů nejdéle v koridoru vyhrazeném pro čekající novináře a jejich otázky – David Pastrňák.