Její vytrvalost a kariéra v popu snese srovnání snad jen s Madonnou, z jejíhož kopírovaní byla ostatně v prvních letech kariéry ne zcela spravedlivě osočována. Obě zpěvačky každopádně ve své době stvořily šablony, podle nichž se do značné míry řídí všechny hvězdy, které přišly po nich. Kylie Minogue stála se svým debutem z roku 1988 na počátku moderního popu a její novinka Tension se nevrací jen ke kořenům. Nabízí průřez všemi možnými variacemi, kterými si žánr procházel celou dobu, co jej měla možnost sledovat a ovlivňovat.
Na rozdíl od předchozích alb Disco (2020) a Golden (2018), která byla celá zasvěcená jedinému žánru a zvuku, přináší Tension mnohem pestřejší polohy. A také se jedná o zdaleka nejtanečnější album Kylie Minogue za poslední dobu. První singl Padam Padam, který desku uvádí, se chytlavostí blíží někdejšímu megahitu Can’t Get You Out of My Head, a pak už následuje jeden obrat za druhým, kdy má každá skladba svoji specifickou i dobovou příchuť.
Své místo tu má One More Time coby odkaz na francouzské funkové pojetí disco-popu, s nímž přišli na přelomu tisíciletí Daft Punk, záhy ji však střídá melancholie charakteristická pro skandinávský proud nultých let reprezentovaný třeba zpěvačkou Robyn a následně Tove Lo. Titulní skladba Tension se zase blíží hyperpopovému výrazu Charli XCX a píseň Hands by se nejspíš neztratila na soundtracku k letošnímu filmu Barbie – ostatně v textu tu je oslovována samotná panenka.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
