Proč se ještě učit cizím jazykům

Představte si, že toužíte vylézt na Mount Everest. Plánujete, šetříte a hlavně dlouho trénujete do úmoru. A po vší té přípravě vás čeká strašná fuška výstupu na vrchol, vždy s nejasným výsledkem. Nebo máte druhou možnost – pronajmout si vrtulník a nechat se na vrchol vynést. Výhled bude překrásný. Co vás láká více?

Tuto metaforu používá známý americký expert na poznávací procesy Douglas Hofstadter ve svém esejistickém textu Learn a Foreign Language Before It’s Too Late (Učte se cizí jazyky, než bude pozdě) na webových stránkách časopisu The Atlantic. Podobně jako při zdolávání velehory můžete při učení se cizím jazykům strávit léta plná dřiny, anebo si můžete pořídit nějakou nejnovější aplikaci, nějaký DeepL nebo ChatGPT, a „domluvit se“ prostřednictvím stroje. Není to skvělé, snadné, osvobozující?

Hofstadter, který sám vedle mateřské angličtiny mluví několika jazyky, některými téměř dokonale, tvrdí, že rozhodně nikoli. Jistě, pomyslný překladatelsko-tlumočnický „vrtulník“ ledacos usnadní. V životě je mnoho situací, kdy se jednoduše potřebujete mechanicky domluvit – třeba, jak vám potvrdí autor tohoto textu, když během dovolené řešíte zdravotní krizi na venkově ve vnitrozemí Sardinie. Tím ale využití znalosti cizího jazyka nekončí. 

Nová řeč nabízí širší perspektivu, nečekaně nové vidění světa, posunutou obraznost. Zároveň je mezilidská komunikace velmi komplexní záležitost, během níž nedochází k pouhému přenosu faktů. Lidé komunikují emoce, hrají si s jazykem, jsou nedokonalí i svérázní. A samotný proces učení je velkým dobrodružstvím, jakousi objevitelskou činností, které se člověk může věnovat celý život – třeba i bez ohledu na to, zda dosáhne nějakého předem vytčeného cíle.