Ve věku 94 let zemřel v Paříži spisovatel Milan Kundera, o jeho mimořádném kulturním i celospolečenském postavení hovoří už to, že zprávu o úmrtí okamžitě přinesla na exponovaných místech respektovaná média po celém světě. Z našich rodáků taková pocta naposledy potkala Václava Havla, shodou okolností Kunderova častého názorového protivníka.
Kundera začal psát v padesátých letech, kdy se přidal na stranu komunistické diktatury a na výsluní se dostal verši psanými v nastavených mantinelech socialistického realismu. Tehdy také podle policejních dokumentů udal člověka, který skončil na čtrnáct let v kriminále. S tím, jak se v šedesátých letech uvolňovaly šrouby moci, i Kunderova kariéra nabrala nový směr. V roce 1963 mu vyšly povídky Směšné lásky, v nichž propátral své téma, jemuž zůstal následně celoživotně věrný, totiž vztah jedince k ostatním a sobě samému. O čtyři roky později mu vyšel román Žert, v němž se zkusil vrátit k dědictví padesátých let, o rok později kniha vyšla také ve Francii, kde se její autor stal v době západoevropských revolučních vln a zároveň v čase sovětské invaze do Československa hvězdou řazenou k mezinárodní postmoderně.
Kundera do Francie emigroval v roce 1975, když byl ve své domovině po prověrkách zařazen mezi zakázané autory. O tři roky později mu ve Francii vyšla Kniha smíchu a zapomnění, v níž se definitivně odvrátil od strany vládnoucí v jeho rodné zemi. Poslední česky napsanou knihou je Nesnesitelná lehkost bytí z roku 1984. Kundera se stal natolik nedílnou součástí francouzského literárního provozu, že další knihy psal už ve francouzštině: Nesmrtelnost, Pomalost či Nevědění.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
