Mohlo by se zdát, že letos neexistuje žádný jiný seriál, který by stál za to, než Boj o moc o miliardářském klanu, v němž se nemilosrdně hraje o vliv, peníze, důstojnost a zdravý rozum. Ve stínu právě skončeného finále, které dominovalo Twitteru i mediálním debatám, ale dospěla ke svému konci i druhá řada seriálu Někdo, někde na HBO.
Zdánlivě se v něm nic neděje – lidé chodí, jezdí autem, na kole, rovnají věci v obchodě, mluví spolu na lavičce v parku nebo na verandě domu při čekání na hodinu zpěvu. Jenže obyčejná každodennost tu má neobyčejný emoční i komediální náboj – díky stand-up komičce Bridget Everett, která ztvárnila hlavní postavu Sam Miller, bytostného outsidera neřízeně hledajícího kotvu v malé komunitě, z níž před lety odešla tak rychle, jak jen to šlo.
V pomalém tempu plynoucí Někdo, někde patří k současnému trendu zklidněných seriálů nabízejících protiváhu k hektickým, vypjatým počinům. Nechybí tu drama, ale je to typ žitého, ne vypravěčsky pečlivě promyšleného a vystavěného dramatu. Drama běžných starostí – o rodiče, o rozvedenou sestru, o blízké kamarády, o vlastní psychickou rovnováhu a hojení. Vzniká nenápadně, někdy nečekaně z nedorozumění, nepochopení, špatně zvoleného slova, starých bolestí, nevyřešené minulosti, sourozenecké soutěživosti. Nebo ze vzpomínek, které občas na čtyřicátnici prožívající krizi středního věku dorážejí v rodném kansaském městě, jež je navzdory svému jménu Manhattan většinu času ospalé.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
