Zmrtvýchvstání britských labouristů

Jsou to bezmála tři desítky let, co Tony Blair naposledy vyhnal britskou Konzervativní stranu z Downing Street. Teď se ve Velké Británii nicméně schyluje k něčemu podobnému. Nebo trochu podobnému. Středo-levicoví labouristé vedou v průzkumech nad svými odvěkými rivaly systematicky o 15–20 procent. Zároveň Konzervativní strana utrpěla minulý týden v komunálních anglických volbách zdrcující porážku, podle předběžných výsledků přišla až o tisíc mandátů. Hlasování se přitom považovalo za jakousi generálku toho, co čeká Británii pravděpodobně příští rok. Všeobecné volby se totiž musejí konat nejpozději do ledna 2025, ale pravděpodobně k nim dojde dříve. Jinými slovy, po letech brexitu a rychlého střídání konzervativních premiérů to vypadá na zásadní zvrat. K moci se vrací levice.

Což vede k otázce, jak se labouristé dokázali vzpamatovat? Připomeňme si, že ještě neuplynuly ani čtyři roky od chvíle, kdy pod vedením tehdejšího předsedy Jeremyho Corbyna odešli od voleb s největším výpraskem za posledních sto let. Vypadali rozhádaně a zmateně, stranu ovládalo ideologicky vyhraněné levicové křídlo, stranický vůdce nedokázal zaujmout srozumitelný postoj k odchodu z Evropské unie, nad partají se vznášel podivný puch antisemitismu.

Dnes tato základní strana britského establishmentu vypadá úplně jinak. Revolucionáře Corbyna vystřídal právník sir Keir Starmer. Ten rozhodně nemá charisma Tonyho Blaira ani ideologickou vyhraněnost svého předchůdce. Je to bývalý ředitel státních zastupitelství, zjevný pragmatik a znalec poměrů uvnitř britských institucí. Corbyn je pryč, dnešní vedení mu kvůli bagatelizaci antisemitských projevů ve straně zakázalo v nadcházejících volbách byť jen kandidovat a očekává se, že se pro labouristy stane sólujícím soupeřem. Podobný osud potkal jeho pravou ruku, první černošskou poslankyni Diane Abbott, s níž se strana rozešla kvůli tvrzení, že Židé na rozdíl od jiných etnických menšin nečelí rasismu, ale pouze předsudkům.