Filmy týdne

Jedním z nejlepších tuzemských porevolučních filmů je rytmikál Kouř režiséra Tomáše Vorla. Příběh inženýra Mirka, který chce vymyslet zlepšovák na snížení emisí, ale naráží na „systém“ a ubíjející nekompetentnost pozdního socialismu, je brilantní karikaturou československé společnosti konce osmdesátých let. Metaforickým rýsovacím prknem k ní byl – vzhledem k jeho původní profesi promovaného inženýra na Stavební fakultě ČVUT – Vorlův předchozí studentský film ING. ze třetího ročníku pražské FAMU, kde po stavařství vystudoval režii.

Dvaadvacetiminutový snímek s datací 1985 napsal spolu s Lumírem Tučkem, stejně jako později Kouř. Obsadil do něj Tomáše Hanáka a do role jeho dívky, která ho nakonec zradí pro cizince s devizami, Evu Horkou. Než se tak stane, prožívají v Praze spartakiádního roku vlastní intelektuální Discopříběh z nábřeží Vltavy, kaváren a prosklených komplexů. ING. se přesně strefil do ubíjející byrokratičnosti, popisuje v hudbě a tancích frustraci jedné generace a vtipně v písních Divadla Sklep zparodoval dobové videoklipy a filmy o mladých hledících radostně do socialistické budoucnosti. ING. byl jedním z Vorlových filmů, jímž k sobě už za studií poutal pozornost. K vidění je aktuálně na portálu FAMUfilms.cz spolu s dalšími třemi Vorlovými „kraťasy“: ateliérovým cvičením Dáreček, bakalářským filmem Je dobrá, slaďoučká (oba 1983) a Chemikálem (1986).

I poslední zmíněný snímek vychází z poetiky Divadla Sklep a je předobrazem jiného Vorlova filmu – oficiálního debutu Pražská 5. Milan Šteindler v dada počinu utahujícím si z dobových televizních inscenací hraje šíleného chemika, který vyrábí zlato. David Vávra nafoukané Helium, Tomáš Hanák cholerický Chlór, jenž v kádince organizuje vojenský převrat. Šteindler kamarádovi a spolužákovi pomohl i v černobílém Dárečku o dvojici novomanželů, jejichž Štědrý den naruší příjezd revolučně naladěného italského příbuzného. Film je na Vorla netradičně inspirovaný cinema verité a poetikou nové vlny, ale všechno se v něm nakonec stejně ztřeštěně zvrtne do grotesky.

Je dobrá, slaďoučká je pak drobný skvost, v němž Vorel na malé ploše jedné návštěvy synka s otcem v hospodě během bouřky ve zkratce vyhmatává normalizační mentalitu včetně oportunismu, bojácnosti a bezohlednosti těch, kteří mají moc. Ať už je to otcova nad synem nebo nekompetentního hospodského (opět Milan Šteindler s rozkošným zlatým řetězem) nad hosty. Slovy diskžokeje Arnoštka z Kouře, takhle vorlovská kolekce je jako celek fajn, fajn, fajnová.