Galerie Josefa Adamce není prostor, který by byl v hlavním městě moc známý. Sídlí na kraji Letenské pláně v někdejší Modré vile, modernistické stavbě, kterou si v roce 1905 pro sebe nechal postavit sochař Karel Wilfert od architekta Josefa Zascheho. Zascheho znají odborníci na architekturu jako spoluautora rondokubistického paláce Adria či nedávno rekonstruovaného gigantického Asekuračního spolku průmyslu cukrovarnického. Wilferta odborníci na sochařství jako autora pomníku císaře Josefa II., který je nyní umístěn v parku ve Františkových Lázních. A Galerii Josefa Adamce hlavně ti, kteří zavítají do nynějšího domu Obce křesťanů, jehož je součástí.
Adamec byl knězem této malé náboženské společnosti, která dům koupila v roce 1992. Prostor už třicet let slouží nejen jako zázemí obce, ale i jako místo pro různé vzdělávací aktivity. Jednou z nich tu před lety prošel v rámci systému waldorfských škol i výtvarník Jan Pfeiffer. Nyní se na místo (už poněkolikáté) vrací, tentokrát s výstavou Proudění / siločáry.
Pfeiffer patří k těm mála českým umělcům a umělkyním, kteří se soustavně zabývají spirituálními otázkami: nikoho netlačí o nich přemýšlet, člověk si na to při pohledu na jeho díla přijde sám. V galerii představuje nové práce, vesměs klasické závěsné obrazy vytvářené Pfeifferovou neklasickou technikou vtíraného grafitového prachu a pigmentů. Plátna tak působí étericky, což se ideálně hodí k jejich námětům, jimiž jsou pohledy na jakési geometrické chrámy. Ty by sice mohly existovat i v realitě, nicméně si očividně vystačí i se svou nehmotnou, duchovní existencí. Protože ta je úplně stejně reálná, alespoň podle antropozofického učení legendárního Rudolfa Steinera, jež se v obrazech jasně odráží.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
