Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Nenašli jste, co hledáte?

Napište na [email protected]

Editorial

Uzavřenost je minulost

Zvlášť v malých a středně velkých státech moderní tajné služby vědí, že bez poučenější, a tudíž odolnější veřejnosti se neobejdou

Šéf Bezpečnostní informační služby Michal Koudelka a premiér Petr Fiala na tiskové konferenci • Autor: ČTK
Šéf Bezpečnostní informační služby Michal Koudelka a premiér Petr Fiala na tiskové konferenci • Autor: ČTK
0:00
Přehrávač
Poslechnout článek

Před šesti lety jsem poprvé navštívil Estonsko, malou pobaltskou zemi, která byla světově známá svojí digitalizací. Vše zde šlo vyřídit elektronicky – od nové občanky po předepsání receptu –, stát lidem výrazně ulehčoval touhle cestou život. Kvůli tomu jsem tam ale nejel, zajímalo mě jiné téma, které ještě nebylo v té době tak vidět. A sice, jak tamní tajné služby zvládají bezpečnostní výzvy, před kterými stojí. Nešlo jen o pronikání ruské a čínské špionáže, ale i o boj s korupcí, zneužívání veřejných zakázek a různé jiné nepravosti.

Vedle schopnosti je odhalovat a rizikové aktéry obžalovávat a stavět před soud (řada z nich končila s vysokými tresty ve vězení) mě hned od začátku trkla jedna věc. Způsob, jak o tom Estonci, tedy jejich bezpečnostní složky, mluví s veřejností. Dal by se shrnout dvěma slovy – maximální otevřenost. Kontrarozvědka i rozvědka vydávaly pravidelné výroční zprávy, kde podrobně popisovaly – srozumitelným, novinářským jazykem –, koho odhalily, co dělal a v čem je problém, a také jaké jsou bezpečnostní trendy. Jejich ředitelé pak o tom mluvili s médii, dávali jim opakovaně rozhovory.

Všeobecně to přispívalo k výrazně informovanější společnosti, lidé si pak více všímali podezřelého chování kolem sebe, upozorňovali na něj a tajné služby mohly být výkonnější v jeho odhalování. Estonci zkrátka v Evropě jako první včas pochopili, že na obraně země by měl ideálně spolupracovat každý, a proto je nutné vylézt z utajení, jak byly tajné služby roky zvyklé pracovat, a komunikovat.

V Česku se tomuhle přístupu nejvíce přiblížila kontrarozvědka BIS. Dobře to bylo vidět minulý týden, když si její ředitel Michal Koudelka sezval do centrály služby novináře a společně s premiérem Petrem Fialou jim představili docela čtivou, novou výroční zprávu BIS. Byla to tak trochu show, ale splnila svůj účel. O zprávě se psalo, média dostala do veřejné debaty její hlavní části, díky tomu se bezpečnostní témata probojovala k očím veřejnosti.

Ne každý tak ale uvažuje. Nedávno vládou jmenovaný nový ředitel civilní rozvědky ÚZSI Vladimír Posolda dal po svém nástupu do úřadu jasně najevo, že nebude s nikým z novinářů, a tedy veřejností, mluvit do médií (rozvědka také nevydává výroční zprávy). Je to škoda, tenhle přístup je v jasném protikladu s trendem, který volí západní, moderní tajné služby. Zvlášť ty v malých a středně velkých státech, jako je Česko, totiž vědí, že bez poučenější, a tudíž odolnější veřejnosti se neobejdou. Uzavřenost je nejen minulost, ale je to hlavně úplně zbytečné oslabování bezpečnosti státu.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje

Ondřej Kundra

zástupce šéfredaktora

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].