Mezi německými politiky se šíří pocit či přesněji poznání, které do tuzemských kopců a údolí zatím neproniklo. Sdílí je demokratické strany na levici i pravici, zaznívalo v televizních debatách před zářijovými volbami a spočívá v uznání naléhavosti příští dekády. Na poli energetiky, ochrany klimatu, nových technologií, geopolitiky i demografie dojde ve dvacátých letech k závratným změnám a politika musí zemi touto transformací provést.
Chuť pustit se do této modernizace prostupuje koaliční dohodou, kterou minulou středu představili lídři sociální demokracie (SPD), Zelených a liberálů (FDP). Nese název „Mehr Fortschritt wagen“, volně přeloženo „Odvážit se k většímu pokroku“, a odkazuje na proslulé motto kancléře Willyho Brandta z přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století, které znělo „Mehr Demokratie wagen“. Slibovalo – a naplnilo – uvolnění značně autoritářské, konzervativní západoněmecké poválečné společnosti.
Tento étos německé koaliční dohody kontrastuje s přístupem, který dominoval v české předvolební kampani. Změny, ať již jde o auta, elektrárny nebo multikulturalismus, dostaly nálepku čehosi šíleného a nebezpečného – a spíše než o nápadech pro úspěšné zvládnutí výzev dvacátých let se mluvilo o „obraně“ starého známého světa.
Nová kvalita kompromisu
Otevřenost k pokroku není jedinou vlastností, kterou se vznikající vláda v Berlíně – a obecněji německá politika – momentálně liší od většiny západních demokracií. Příští kancléř Olaf Scholz (SPD)…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
