Nejslavnější červený autobus
24. září 1954, nejslavnější double-decker v Londýně
Byl konec září 1954, když v britském listu The Birmingham Post vyšla fotografie vozidla s krátkou zprávou, která začínala slovy „autobus budoucnosti“. Označení by z pohledu 21. století znělo možná úsměvně. Ovšem tenhle červený dvoupatrový autobus si takové označení zasloužil díky technické vyspělosti. Byl to nejslavnější model doubledeckeru s názvem Routemaster – a ve čtvrtek 24. září tomu bude šestašedesát let, co se poprvé představil.
Dva roky po válce Londýn rozhodl, že do ulic musí vyrazit nové autobusy. Měly nahradit do té doby standardní trolejbusy, které v ulicích bránily v jízdě automobilům, jejichž počet rostl. „Chtěli jsme jít cestou evoluce, nikoli revoluce. Vyrobit vůz, na který už jsou lidé zvyklí, a nepouštět se do neprobádaných vod,“ vzpomínal hlavní inženýr Colin Curtis pro BBC. Konstrukčně to však revoluce byla. Červenou barvu i dvě patra už znali Londýňané před válkou, Routemaster však svou vyspělostí přesahoval úroveň i luxus většiny tehdejších osobních automobilů. Byl lehčí a prostornější, měl posilovač řízení, ventilaci vzduchu a čalouněné sedačky. Dva roky po představení vyrazily do ulic první modely a celkem jich vzniklo na tři tisíce.
Popularitu vozu neodmyslitelně spojovaného s Londýnem pomohl nastartovat i jeden dobrodružný prvek – cestující mohli kdykoli naskočit i vyskočit. Řidič je nemusel odbavovat, protože první verze bez dveří měly průvodčího, oblíbenou figuru, která nejen kontrolovala jízdenky, ale pomohla se zavazadly a poradila cestu.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studně
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
