Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost Rozhovor

Denemarková: V Číně se políbilo to nejhorší z komunismu a kapitalismu

O její nové knize ovlivněné Čínou i nebezpečné české směšnosti

45A_jaros
Radka Denemarková • Autor: Milan Jaroš

Tento týden vám vychází nový, téměř osmisetstránkový román Hodiny z olova, který vznikal po dobu šesti let, částečně při pobytech v Číně. Jaká dramata  prožívají jeho postavy?

Román je o lidech, kteří odjedou do Číny – český podnikatel s manželkou a dospívající dcerou, francouzský literát, americká studentka kaligrafie a další –, aby si dali do pořádku své životy, ty se jim však dál rozpadají. Kniha je sice psána z perspektivy mých zážitků při pobytech v Číně, ale je hlavně o nás samých. O tom, jaká nebezpečí, jež si ani nedokážeme představit, nám hrozí.

Jaká?

Téma si mě našlo v době, kdy jsem do Číny odjela poprvé, to bylo v roce 2013 na literární festival Bookworm v Pekingu, který tam organizují Američané a Britové. Byla to také doba, kdy již bylo znát, že staré vzorce Evropy končí a „stabilitu“ si uzurpují nacionalistické státy – Čína se stmeluje a Evropa se trhá. Pochopila jsem, že žiju v době, kdy se něco podstatného láme a mění a já neumím pojmenovat přesně co. Protože jak pojmenovat to, co se děje v Číně a co celý svět nepřiznaně obdivuje? V té zemi se políbilo nejhorší z komunismu a nejhorší z kapitalismu, což funguje hospodářsky, ale ekonomický pragmatismus vůbec neřeší, co to dělá s člověkem, kdy se zcela zapomnělo na slovo solidarita či humanismus.

I_obalka_R02

Do Číny jsem se vrátila v letech 2015 a 2016, kdy jsem se ještě vrátit mohla. Spřátelila jsem se s lidmi kolem disidentského sborníku DanDu šéfredaktora Sü Č’-jüana, kteří ve velmi těžkých podmínkách navazují na práci Václava Havla. Hluboce jsem se před nimi styděla, protože i politici mé země jsou Čínou okouzleni a tvrdí, že jde o stabilizovanou společnost a pro nás nezbytného ekonomického partnera. Já se tam ale setkávala se vším, co si lze představit pod pojmem brutální policejní stát.

Máme za sebou osmičkový rok, nyní se  se připomínat bude listopad 1989. Kam se  za těch třicet let dostala česká společnost?

Co se týče významných událostí, pro mě osobně bylo nejdůležitější prosincové sedmdesáté výročí Všeobecné deklarace lidských práv, zahrnující svobodu slova a projevu pro všechny a bez hranic. Souvisí s tím i to, kam se česká společnost posunula. Neustále totiž visí ve vzduchu otázky, jež jsou také dnes univerzální. Zní: Dav, nebo jednotlivec? Uzavřená společnost, nebo otevřená demokracie? Totalita, nebo svoboda? V našem světě totiž neprobíhají hranice tolik mezi národy, národnostními skupinami, náboženskými vyznáními jako spíše mezi rozumem a fanatismem, tolerancí a hysterií, kreativitou a cenzurou. Pokud se ale vrátím k  otázce, myslím, že po třiceti letech jsme stále mladý a nezralý stát, se všemi nemocemi a frustracemi malých národů. V roce 1989 jsem věřila tomu, že ze Západu přejmeme humanistické hodnoty a demokratické zkušenosti. Stal se však opak, východní a střední Evropa absorbovala především západní konzumní způsob života a neoliberalismus. I z toho důvodu na mě přes všechnu svobodu, kterou máme, vane chlad.

Z čeho ještě na vás vane chlad?

Myslím, že je obrovská škoda, že jsme nedokázali dostatečně vstřebat vědomí, že společnost má být pestrá, protože to je to, co mocenskému systému vadí nejvíc – neví totiž, jak s ní naložit. Pestrostí mám na mysli občanskou společnost s jejími spolky, sdruženími, komunitami, jež dokážou spojit síly a realizovat reformy ve všech oblastech života. Moc ale chce ovládat, šířit strach, nechce nezávislost občanů. Proto se snaží vyvolávat dojem, že jednotlivec je jen nepatrná částečka v soukolí. Výsledkem bezmoci je pak letargie, která je dnes tak silná a znatelná u mnoha lidí východní Evropy, kdy se daří „bacilu“, jímž je touha po silném vůdci se sklony k autoritářskému a diktátorskému režimu. Ono je to nějakým způsobem přirozené, východoevropské země byly příliš dlouho satelity Sovětského svazu. Postrádají tak vnitřní jistotu, že dokážou přežít samy.

Dokázali jsme se vyrovnat s minulostí?

V západním Německu vyrovnávání se s minulostí trvalo několik generací. Ve východní Evropě tento proces ještě ani nezačal. Ve většině zemí včetně České republiky jsou ve vládách někdejší spolupracovníci zločineckého komunistického režimu. Andrej Babiš vládne za pomoci komunistické strany, která se v žádném případě nezměnila. Co hnilo pod kobercem, koberec nepřikryl, ale vybublává to na povrch. V tomto smyslu je česká společnost nemocná. A co je horší, odmítá se léčit. Žijeme ve zfalšovaných dějinách 20. a desetiny 21. století. Dokud se klubko nerozmotá, svobodní nebudeme.

Jak se tomu postavit?

Neztrácet naději. A být morální, tedy umět rozpoznat rozdíl mezi dobrem a zlem a vědět, kudy probíhá hranice. V širším smyslu slova to znamená přijmout odpovědnost, podpořit dobro, odporovat zlu. Nepodléhat populistům u moci, kteří vylučují určitou skupinu lidí z oblasti naší morální odpovědnosti, vytvářejí pomyslné hranice mezi „námi“ a světem „těch ostatních“. Tento trik se dnes nejčastěji uplatňuje v České republice, Maďarsku, Polsku, Rusku, na Slovensku, ve Spojených státech jako reakce na příliv uprchlíků, kteří žádají o azyl.

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům týdeníku Respekt.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením čísla nebo předplatného. Pokud jste již předplatitel, přihlaste se.
Čtěte již teď v našich aplikacích
App Store Google Play Amazon
I_obalka_R02
Odemkněte tento článek
Získáte přístup ke všem 39 článkům z tohoto vydání.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Kateřina Mázdrová

mazdrova
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 336
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte