Konečně sami

Viděno očima našich vzdálených potomků, jaký bude hlavní odkaz rusko-ukrajinské války, která na východní Ukrajině probíhá už čtyři roky? V posledních týdnech se vynořil nečekaný a vážný kandidát: rozkol v pravoslavné církvi. Istanbulské centrum se zásadně přiklonilo k žádostem ukrajinské ortodoxní církve o samostatnost, čímž by se ukrajinští pravoslavní věřící dostali z dosahu moskevských duchovních. Dojde-li k tomu, bude to dějinná událost, která s sebou samozřejmě ponese i bezprostřední politický dopad.

Oltářní politika

Konstantinopolský (staré označení pro turecký Istanbul) arcibiskup a patriarcha Bartoloměj I. vyslal na počátku září na Ukrajinu dva biskupy. To je všeobecně chápáno jako příprava na to, že Bartoloměj, hlava světového pravoslaví, uzná kyjevskou ukrajinskou církev jako samostatnou a zcela nezávislou součást pravoslavného světa. Tím by rozsekl spor, který na Ukrajině trvá od roku 1992. Tehdy, krátce po rozpadu Sovětského svazu a vzniku nezávislého státu, se část kněží rozhodla oddělit se od ruské církve. Od té doby vedle sebe na Ukrajině fungovaly pravoslavné církve dvě – oficiální, pod správou Moskvy, a neoficiální, nikým neuznaná, vedená kyjevským patriarchou. Právě ta druhá nyní usiluje o oficiální posvěcení.

Ve stávajícím rozdělení hrála vždy roli politika. „Kyjevskou“ církev podporoval například prezident Juščenko, kterého k moci…