Krauspenharovi jsou doma. Právě roztápějí dřevěné uhlí, bude se opékat tradiční nedělní hovězí. Antonio Thiele si sedá na vratkou plastovou židličku a vytahuje složku plnou starých fotek a genealogických stromů. Antonio spolu se členy Asociace potomků „bohemiů“ v Brazílii si totiž usmyslel, že přesně zmapuje historii českých Němců, kteří přišli do Brazílie ze Sudet a osidlovali jižní oblasti ve studeném pralese.
Každou neděli objíždí rodiny tzv. bohemios a s bodrou trpělivostí loudí fotografie a přesné vzpomínky. Jezdím s ním, protože „bohemios“ učím česky a protože mě fotky mladých mužů s bambitkami a mohutnými kníry, žen se ztrhanými tvářemi a umolousaných dětí zajímají a ze všeho nejvíc dojímají.
Adolf Krauspenhar, prapradědeček pana Krauspenhara právě rožnícího maso, se vypravil na cestu kolem roku 1880. Odjížděl z vesnice Chřibská (tehdejší Kreibitz) na rozhraní Lužických hor a Českého Švýcarska a urazil přes deset tisíc kilometrů na vratké plachetnici z Hamburku do Rio de Janeira. Dalších tisíc kilometrů menším parníkem z Ria do Porto Alegre a sto kilometrů na koni do hor. Tam si ze všeho nejdřív musel na stromě postavit hnízdo.
V Evropě právě vyjížděly z depa první luxusní Orient Expressy tažené elegantní lokomotivou, Paříž zažívala vzrušení z prvních módních salonů a v rodných Čechách nové stroje válcovaly staré pracovní příležitosti dělníků. Adolf Krauspenhar ale potřeboval ochránit sebe a svoje děti před zuřivými pralesními divočáky, kterých se báli i…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
