Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost Fokus

Kvíz pro pokročilé: Jak zastavit migraci z Afriky?

Všechna řešení vyžadují zásadní změny přímo v Evropě, v tranzitních zemích, na moři i na jih od Sahary

38_LIBYE_profimedia
Rivalové na moři. (Příslušník libyjské pobřežní stráže a záchranná loď evropské nevládní organizace, západ Libye, červenec 2017) • Autor: AFP, Profimedia

Následující text, v němž Tomáš Lindner na základě svých dlouholetých zkušeností a důkladné žurnalistické práce popisuje migraci z Afriky, vyvolal mezi čtenáři velký zájem.  Ve svých reakcích oceňovali, že v českém kontextu je článek ojedinělý rozsahem a důkladností, s níž vysvětluje jedno z nejzásadnějších témat dneška a zasazuje ho do kontextu. To je také důvodem, proč jej výjimečně odemykáme. Pokud podobné texty oceňujete a chcete je číst pravidelně, staňte se naším předplatitelem:

Tak už za migranty do Středozemního moře vypluli i jejich odpůrci. Hnutí Generace Identity vybralo přes crowdfunding desítky tisíc eur a vyslalo na jih Evropy loď, která sleduje přesně opačný cíl než jiné přítomné nevládky. Nikoli vzít africké migranty na palubu, převézt je v bezpečí do Evropy a zajistit jim azylovou proceduru podle mezinárodního práva, ale naopak zatlačit jejich bárky zpátky ke břehům Libye.

Reklama
Reklama
Reklama

K akci prozatím nedošlo, protože loď mladých nacionalistů má spoustu problémů. Předminulý týden na naléhání místního starosty, který je vinil z cíleného přilévání oleje do ohně migrační krize, nedostala povolení zakotvit v sicilské Katánii. Minulý týden pak místní rybáři a odboráři vyzbrojení transparenty „Ne rasistům“ zabránili i jejímu připlutí do tuniských přístavů. Italské úřady však zakročily i proti jedné z humanitárních organizací, když zadržely loď německého sdružení Jugend Rettet (Mládež zachraňuje). Mají prý důkazy, že na moři nezachraňovali lidi v nesnázích, ale po předchozí domluvě s převaděči pomohli v převozu migrantů do Evropy.

Příběh obou plavidel ukazuje, že dění na evropských hranicích pořád vyvolává velké emoce a politické konflikty. A to ačkoli letos podle odhadů připluje k břehům Evropy čtyřikrát méně žadatelů o azyl než v krizovém roce 2015 – čtvrt milionu. Dohodou s Tureckem se podařilo utěsnit turecko-řeckou hranici, nedaří se však dostat pod kontrolu moře mezi Libyí a Itálií. Počty připlouvajících na této trase – předloni 155 tisíc, vloni 180 tisíc, letos zatím 95 tisíc – nepůsobí dramaticky. Ovšem je zřejmé, že situace není dlouhodobě udržitelná.

Každým rokem EU dvě stě tisíc připlouvajících nepojme, zvláště když většina zůstává v jedné zemi – Itálii –, která trpí vysokou nezaměstnaností i zadlužením. Státy, jež před dvěma lety uprchlíky přivítaly se vstřícnou tváří, narazily na hranice svých možností, prioritně řeší integraci nově příchozích a přijímají desítky tisíc jejich nejbližších příbuzných. Nevstřícně vůči pomoci běžencům naladěné společnosti svůj názor nezměnily. Jak tedy Evropa může migraci z Afriky zastavit?

Kam zmizeli uprchlíci?

„Jako první musíme z hlavy dostat obrazy syrských běženců z předminulého roku. Tohle je jiná situace, musíme přestat mluvit o uprchlících,“ řekl Respektu mimo záznam vysoce postavený evropský humanitární pracovník, který poslední dva roky působil přímo v Libyi. „Ze zemí, jejichž občané kvůli válkám a tyranii dostávají v Evropě azyl, pocházelo méně než deset procent lidí, s nimiž jsme v libyjských detenčních táborech pracovali.“ Touha migrantů po lepším životě v Evropě je lidsky pochopitelná. Nemají však nárok na mezinárodní ochranu podle Ženevských konvencí a nevztahuje se na ně mimochodem – což v české debatě zapadá – ani Evropskou unií navrhovaný systém uprchlických kvót.

Fire at a migrant camp, San Ferdinando, Reggio Calabria, Italy - 09 Jul 2017
Ztraceni v Evropě. (Tábor na jihu Itálie, červenec 2017) • Autor: Profimedia, TEMP Shutterstock

Národnostní složení na afrických migrantských bárkách se v posledních letech výrazně změnilo. Do předminulého roku připlouvali nejčastěji Eritrejci prchající před asi nejtvrdší africkou diktaturou, kde musí mladí muži trávit přes deset let v armádní službě. Letos už prakticky nepřicházejí. Hlavní příčinou je zřejmě evropská spolupráce s diktaturami, přes které Eritrejci na cestě do Libye přecházeli – Súdán a Egypt prokazatelně zvýšily ostrahu svých hranic. Zdaleka největší skupina migrantů ve Středozemním moři nyní pochází z Nigérie, v čele statistik jsou dále chudé, ale stabilní země typu Guineje, státy, které v Africe patří k těm úspěšným (Senegal), státy procházející příznivými změnami (Pobřeží slonoviny, Gambie) a jihoasijský Bangladéš.

Ochrana evropských hranic začíná na Sahaře.

Tweetni to

Podrobnější pohled pak ukazuje pro pochopení migrační reality důležité detaily, o nichž mají Evropané jen malé povědomí. „Z Nigérie neodcházejí lidé ze severovýchodu, kde vraždí sekta Boko Haram. Většina migrantů je z jihu a jihovýchodu země,“ řekl Respektu evropský diplomat, který dobře zná situaci v západní Africe. „Pocházejí hlavně z etnika, které se i po Nigérii hodně stěhuje a je vyhlášené svou podnikavostí. Za byznysem například přecházejí na muslimský sever země, kde vytvářejí křesťanská ghetta. Kontrolují celé obchodní sektory, třeba s elektronikou.“

Tisk

Část migračního proudu organizují vyhlášené nigerijské mafie. Dobře popsané jsou případy, kdy nevzdělaným a důvěřivým chudým dívkám a jejich rodinám nabízejí prostředníci „all inclusive“ cesty do Evropy, včetně zajištěné práce například v kadeřnictví. Dívky procházejí vúdú rituály, jejichž smyslem je vyvolat naprostou loajalitu k organizátorům cesty. Když dorazí na evropskou pevninu, tak jsou nucené cestu splatit prostitucí ve službách mafie. Mnozí muži si předplacenou plavbu „odpracují“ prodejem drog v evropských městech. Rodiče doma v Nigérii se o tom obvykle nedozvědí – kvůli studu nebo strachu z mafie jim děti krutou pravdu neprozradí. Nikdo však neumí s jistotou vyčíslit, jak velké procento Nigerijců do Itálie putuje v rámci těchto mafiánských sítí.

Evropa se nyní nachází v důležitém momentu. Afrika má 1,2 miliardy obyvatel, v roce 2050 to podle prognóz demografů bude dvojnásobek a například Nigérie bude mít více obyvatel než USA. Klimatické změny v území na jih od Sahary ztíží životy zemědělců a islamisté otestují stabilitu řady zemí. Prvořadým problémem však bude, kde noví obyvatelé najdou práci, která jim zajistí jakž takž slušné živobytí. Navíc mladí lidé jsou si mnohem lépe vědomi obrovské nerovnosti v životních šancích mezi Afrikou a vcelku nedalekou Evropou a nebudou váhat zkusit své štěstí.

Na webu populární alarmistické články o milionech Afričanů čekajících u libyjských břehů mnohdy působí jako poplašné zprávy, ovšem odpovědní politici se na tuto možnost musí připravit. Pokud by se zástupy lidí bez perspektivy opravdu vydaly hromadně a nezadržitelně na pochod jako Syřané v roce 2015, tak bude pozdě. Na výběr by pak EU měla jen ztrátu kontroly nad vnějšími hranicemi jako předloni nebo ztrátu vlastních ideálů, konkrétně nasazení námořnictva na protiprávní zatlačování člunů s migranty z mezinárodních vod zpátky do libyjských.

Už bylo zmíněno, že čísla připlouvajících jsou stále snesitelná, a proto má Evropa pořád čas nastavit funkční migrační systém a vybudovat „zpomalovače“, které masovému exodu zabrání. Nejtěžší výzvou samozřejmě je, že řešení neleží na jednom místě. Rozhodující bude zajistit práci a prosperitu ve vlasti migrantů, kde se ale případný nový přístup bohatých zemí projeví až za mnoho let (viz Respekt 29/2017). Ovšem i krátkodobá a střednědobá řešení, o nichž pojednávají následující řádky, vyžadují zásadní změny přímo v Evropě, v tranzitních zemích, na moři i na jih od Sahary.

Zeď na moři

Nejvíce pozornosti poutá moře, kde probíhá viditelné drama. Migrantské čluny vyplouvají, nevládky a pobřežní stráž zachraňují, mladí Afričané vystupují na italskou pevninu. Italský parlament předminulý týden souhlasil s vysláním válečných lodí směrem k libyjským břehům, se souhlasem tamního mezinárodně uznávaného premiéra Faíza Sarrádže. Cílem je pomoci tamní pobřežní stráži zachytávat čluny s migranty, dříve než vyplují z libyjských výsostných vod, a vracet je na pevninu. Itálie a EU libyjské pobřežní stráži dodávají materiál a know-how, přičemž tuto strategii výslovně podpořil i český premiér Bohuslav Sobotka.

Ne každému se to však líbí. V libyjských městech demonstranti přejížděli autem přes italské vlajky, intervence bývalých kolonizátorů a „pozvání“ sepsané premiérem považují za ponižující. Mocný sekulární generál Chalífa Haftar, který neuznává oficiální vládu a kontroluje východ Libye, vyhrožuje bombardováním italských lodí. A nevládky působící na moři kritizují spolupráci s pobřežní stráží, které vyčítají provázanost s převaděči a ozbrojenými milicemi a tvrdé zacházení s migranty.

Migrants wait to disembark from Italian Coast Guard patrol vessel Diciotti in the Sicilian harbour…
Zachráněni. (Afričtí migranti na palubě lodi italské pobřežní hlídky, podzim 2016) • Autor: REUTERS

„Samozřejmě v hlídkách působí také lidé napojení na převaděče. Sázka na spolupráci s pobřežní stráží ale dává jejím příslušníkům šanci ukázat, co umí, apelovat na jejich profesní čest. Je to šance vytvořit silnou státní instituci, což naše země potřebuje,“ nesouhlasí s touto kritikou Respektem oslovený libyjský analytik jedné západoevropské humanitární organizace, který nemohl mluvit na jméno, neboť neměl svolení svých šéfů. Zvýšená aktivita pobřežní stráže se možná projevuje už v aktuálních datech: v červenci počet migrantů připlouvajících do Itálie výrazně poklesl, ve srovnání s minulým rokem na polovinu.

Situace v Libyi je mimořádně náročná, protože moc zdejší oficiální vlády nesahá daleko za hranice hlavního města. Závisí na souhlasu desítek až stovek ozbrojených milicí s vlastními strukturami velení, které se kdykoli mohou odštěpit. Tato vláda sice do značné míry kontroluje pobřežní stráž, avšak má velmi malou kontrolu nad místy, kam jsou na moři zachycení migranti poté převáženi.

38_LIBYE_twitter
Proti kolaboraci. (Protesty proti zásahu italských lodí u libyjských břehů, srpen 2017)

V zemi jsou tři typy detenčních táborů: první z nich ovládá ministerstvo vnitra a mají do něj přístup mezinárodní humanitární organizace, druhý typ spravuje společně ministerstvo a ozbrojené milice, třetí druh táborů provozují jen milice. Nikdo neví, co se v posledně jmenovaných táborech děje, ani kolik jich je. Situace v terénu je mimořádně nepřehledná a její popis by vydal na samostatnou investigaci. Občas probleskují zprávy o pravidelném znásilňování žen, o bití a mučení migrantů, o nucených pracích i o obchodu se zajatými migranty mezi provozovateli jednotlivých lágrů. Životní podmínky i v těch lépe organizovaných táborech prvního typu – jedná se například o staré tovární budovy – evropští a němečtí diplomaté v interních zprávách popisují jako peklo na zemi.

Kvůli tomuto bezvládí a nemožnosti zajistit bezpečí je momentálně nerealistický návrh, který nedávno pronesl Emmanuel Macron: zřídit na libyjském území tábory spravované OSN či Evropskou unií, kam by byli převáženi všichni migranti zadržení na moři. Až zde, na libyjském území, by se pak rozhodovalo o oprávněnosti jejich žádosti o azyl – a kdo by uspěl, ten by byl do Evropy v bezpečí převezen. V teorii rozumný nápad naráží na již naznačené reálie současné Libye, nejdůležitější tranzitní země, která je klíčem k omezení nelegální migrace z Afriky.

Hlídat hranice

Pokud by v Libyi opět zavládl mír, tak by tato na suroviny bohatá a do svržení diktátora Kaddáfího i nejblahobytnější země Afriky mohla být znovu cílem migrantů. Před arabským jarem zde pracovaly stovky tisíc západoafrických přistěhovalců. V následném chaosu ztratili výdělek – a buď se vrátili do svých vlastí, anebo začali přemýšlet o cestě přes moře.

„Dosažení míru je zde obzvláště těžké, protože neexistují dvě tři národní síly, mezi nimiž by stačilo uzavřít dohodu. Působí tu nespočet lokálních milicí,“ řekl minulý týden serveru Zenith italský odborník na Libyi Mattia Toaldo. Překážkou je velmi omezená evropská znalost složitých libyjských mocenských poměrů – od roku 2014 sídlí zahraniční diplomaté a většina humanitárních organizací v sousedním Tunisku. Většina jejich zaměstnanců na libyjskou půdu nikdy nevkročila. Toaldo navrhuje vytvářet místo snů o táborech pod vlajkou EU síť lokálních dohod a co nejužší spolupráci Evropanů s obvykle uznávanými a volenými starosty libyjských měst. Italský ministr vnitra se o tento dialog ostatně snaží – cestuje za starosty a v Římě pořádá kulaté stoly, k nimž zve například zástupce libyjských kmenů.

Výše citovaný evropský humanitární pracovník s letitou zkušeností z libyjského terénu kritizuje přílišný důraz Evropy na pobřeží. „Když migranti dorazí ke Středozemnímu moři, tak už je pozdě. Vzhledem k současnému rozvratu v Libyi pak už nejsou na výběr žádné dobré alternativy. Klíčový je proto jih Libye.“ Toto rozlehlé území kontrolují místní klany a do těchto míst pravděpodobně utekli i přeživší z rozprášené libyjské větve Islámského státu. „Pokud tento region nebude pod kontrolou, tak nelze pohybu migrantů zabránit. Jenže na světě není mnoho těžších úkolů než uhlídat Saharu,“ dodává.

Přítomnost evropských vojáků na jižní hranici Libye začal požadovat i německý ministr vnitra Thomas de Maizière a Evropská unie podle informací týdeníku Der Spiegel chce ještě během léta vyslat průzkumnou misi. Za tímto nápadem však stojí jeden velký otazník: budou evropské státy ochotné poslat větší počet svých expertů, policistů či vojáků do nebezpečné oblasti Sahary, kde například hrozí únosy?

Sousední Niger – klíčová tranzitní země na afrických migračních trasách – každopádně ukazuje, že hlídat Saharu je aspoň do jisté míry možné. Místní ozbrojené složky kontrolují nákladní vozy, které se pohybují na hlavních silnicích mezi severem a jihem pouštní země. Majitel vozu převážejícího migranty čelí hrozbě zabavení auta. Vlivem těchto opatření již klesl počet Afričanů, kteří do Libye přicházejí.

Co nabídneme?

Důležitá část řešení však leží také u nás v Evropě. Pokud budou migranti vědět, že bez opravdového nároku na azyl nemají šanci v EU zůstat, tak nebudou při plavbě riskovat životy a vyhazovat životní a rodinné úspory za služby převaděčů. Momentálně se však evropským státům nedaří návraty podle zákona vymáhat.

Podle oficiálních dat opustí Evropu jen zhruba 40 procent z těch, jejichž žádosti o azyl byly zamítnuty. V případě afrických států je toto procento ještě nižší. Naprostá většina migrantů z Nigérie, Senegalu, Gambie, Pobřeží slonoviny a dalších zemí zůstává v Itálii, ačkoli jim ve vlasti nehrozí pronásledování ani válka.

Překážkou vynucení návratu obvykle je, že migranti nemají žádné dokumenty, které by dokazovaly jejich státní příslušnost. Bez nich je domovské státy odmítají převzít zpět. Nové cestovní dokumenty je možné získat jedině na ambasádách daných zemí, ty však s evropskými úřady mnohdy nespolupracují. „Často stojí pod tlakem například nigerijské komunity, která apeluje na to, že pomoc s vyhoštěním jejich krajana je zradou – poté co absolvoval tak drahou a nebezpečnou cestu. Někdy jen takto morálně apelují, jindy úředníkům vyhrožují nebo je uplácejí,“ říká dobře informovaný zdroj Respektu.

Evropská unie vloni začala vyjednávat o návratových smlouvách, které by právě tento problém řešily. Nejdůležitější domovská země migrantů, Nigérie, zprvu reagovala vstřícně. Při prvních jednáních souhlasila s tím, že převezme deportované nigerijské občany vybavené speciálním, evropskými úřady vydaným dokumentem. Poté se ale jednání zastavila: nigerijská delegace nepřiletěla na domluvené další jednání do Bruselu. Evropští vyjednavači si proto naplánovali cestu do Nigérie, ovšem hostitelé schůzku na poslední chvíli zrušili.

„Nigérie má přes dva miliony vnitřních uprchlíků, kteří kvůli válce s Boko Haram na severovýchodě země utekli ze svých vesnic. Evropský problém, který se týkal vloni 40 tisíc a letos 20 tisíc nigerijských migrantů, v tom srovnání vypadá dost nepodstatně,“ říká již citovaný evropský diplomat. „A zdá se, že se úřady a politici neshodnou, co výměnou za svou vstřícnost mají od Evropy chtít.“ Jednání jsou tedy přerušená, na stole není žádný jasný požadavek z nigerijské strany. Jisté je, že pro zdejší ekonomiku a mnohé rodinné rozpočty jsou významné peníze, které svým příbuzným posílají migranti z Evropy. Do Afriky tak přichází ročně více peněz než z celé rozvojové pomoci dohromady. Pokud by západoafrické vlády Evropanům vycházely příliš okatě vstříc, tak jim hrozí ostrá veřejná kritika i demonstrace. Do přerušených jednání konkrétně s Nigérií se promítá zřejmě i skutečnost, že v současnosti je takřka dvousetmilionová země prakticky bez vlády. Prezident Muhammadu Buhari je vážně nemocný a už několik měsíců se léčí v zahraničí.

Evropské hledání ale pokračuje, ačkoli na stole zatím nejsou žádné neprůstřelné plány ani kouzelné recepty. Do debaty se teď vložili i odborníci, kteří v roce 2015 možná zachránili otevřený schengenský prostor: Geraldem Knausem vedený think tank European Stability Initiative (ESI) tehdy vymyslel evropsko-tureckou migrační dohodu, kterou posléze do praxe prosadila německá vláda.

Nyní Knaus navrhuje, aby Evropa v zásadě rezignovala na vracení migrantů, kteří už zde jsou. „Potřebujeme s těmito státy podepsat dohody, že si vezmou rychle zpět všechny občany, kteří do EU připlují po jistém smluvně stanoveném datu,“ říká Knaus v německém týdeníku Der Spiegel. Jako příklad hodný následování uvádí dohodu mezi USA a Kubou z roku 1995. Desítky tisíc Kubánců připluly v první polovině devadesátých let ke břehům Floridy. I mezi nepřátelsky naladěnými vládami ve Washingtonu a v Havaně se poté podařilo dosáhnout dohody: Kuba byla ochotna vzít napříště zpět všechny své občany, kteří připluli do USA po moři. Výměnou za to Spojené státy nabídly předem dohodnutý počet legálních víz pro Kubánce, která jejich držitelům umožnila cestu za prací nebo studiem v Americe. Pro vydání víza platila jasná pravidla, část z nich byla losovaná v loterii. Možná by taková nabídka k jednání pobídla i popisovanou Nigérii.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte