Pohunek také ukazuje, že vývoj charakteru nadpřirozených bytostí podléhá obecným zákonům bez ohledu na to, jestli jde o představu starou stovky nebo desítky let. Nechybí tu ani návaznost na starší kulturní vrstvy, takže výsledkem je pestrá směs. Potkáme zde germánského Ódina, staré Kelty, křesťanského anděla, ale také novodobou obdobu slovanské můry či analogii bezhlavých rytířů – dřevorubce, který si hlavu koulí před sebou a stíná kolemjdoucí. Obsaženy jsou tu ovšem i těžko zařaditelné duchovní prožitky. Na první pohled nenápadná kniha tak vypovídá mnohé o naší současné duchovní situaci, kterou můžeme vnímat jako nepřehledný chaos stejně jako spirituální patchwork. Spíše než odpovědi čtenáři klade otázky a vyzývá jej, aby k zaznamenaným věcem mezi nebem a zemí zaujal stanovisko. Už v tom, kam knihu ve své knihovně zařadí: zda mezi non-fiction, fantasy, folkloristiku či vědy o náboženství… Strašidla jsou dnes nahrazena maniakálními vrahy a zříceniny panelovými sídlišti, tvrdil v Černé sanitce Petr Janeček, propagátor výzkumu folkloru 21. století. Kniha Stíny mezi stromy od Jana Pohunka ovšem dokládá, že městské prostředí není jediným kontextem, kde se může odehrávat děj soudobých pověstí. První část tvoří studie, druhou katalog pověstí z území Čech. Často jsou to pouhé epizody, třeba o zaběhlém psu, jenž byl posléze nalezen mrtvý, o zaslechnutých krocích, hlasech na liduprázdném místě či záhadných světlech. Jiné ale tvoří příběhy zasahující obsáhlejší úsek…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
