Slibovalo to napínavý vývoj ve vládní koalici a i zajímavý zážitek v parlamentu. Poté, co premiér Petr Nečas na posledním evropském summitu odmítl českou účast na nové smlouvě, šéf diplomacie kontroval, že nebude sedět ve vládě, která Česko vyvede z hlavního proudu zemí EU. Protože Karel Schwarzenberg byl v té době v zahraničí, hrozící pád vlády měli oba muži zažehnat – nebo dokonat – až po jeho návratu. Rozhořčení poslanci z obou táborů zároveň zařadili debatu k českému postupu na summitu jako mimořádný bod právě probíhající schůze.
Teď jsme o týden dál, schůzka i parlamentní diskuse proběhly, a aniž by jedna či druhá strana změnila svůj názor, vláda stojí. Prozatím.
Z Čimelic do ticha
Cesta k nečasovsko-schwarzenbergovské katarzi minulé úterý začala nebývale ostře. Mezi šéfem vlády a ministrem zahraničí propukla dosud nejvážnější roztržka o Evropu a padala ostrá slova. Schwarzenberg veřejně o premiérovi prohlásil, že „poškozuje zájmy země“, a ten ho umravňoval, aby se víc věnoval svému úřadu a nevyjadřoval se jak na „vesnické tancovačce někde v Čimelicích“.
Tenhle ping-pong skončil úterní schůzkou. Trvala patnáct minut a stejně jako byla ostře sledovaná, byl její závěr měkký. Oba politici po ní do kamer řekli, že budou o svých stanoviscích „dále jednat“ a vystříhají se vzkazů přes média. Víc veřejnosti prozrazeno nebylo.
Že však Nečas se Schwarzenbergem uzavřeli mírovou dohodu, napověděla parlamentní debata dva dny nato. Trvala dvě hodiny a vystoupili na ní poslanci ODS – v obraně premiérova postupu – a zástupci opoziční ČSSD naopak s jeho kritikou. Zástupci TOP 09 se do diskuse nepřihlásili, ačkoli strana nedlouho předtím vydala prohlášení, že plně stojí za názorem svého předsedy. On sám si ani jednou nevzal slovo, byť byl vystoupením poslanců přítomen, a premiér naopak do debaty aktivně vstupoval. Schwarzenberg si nejdříve na úvod přátelsky štěbetal s Nečasem, pak se společně zasmáli nad nějakým papírem a následně ministr zahraničí drtivou část schůze proseděl.
Závěrečné usnesení sněmovny bylo navrženo dvojí. Jedno zformuloval Jan Bauer (ODS) a neutrálně říkalo, že poslanci vzali Nečasovu informaci k summitu „na vědomí“. Druhé, sepsané Lubomírem Zaorálkem za opoziční sociální demokraty, vyzývalo vládu ke změně postoje, podpisu smlouvy a zahájení ratifikace. Zvítězila, i hlasy poslanců TOP 09, Bauerova varianta.
„Protože bych musel zahájit novou válku s premiérem a to nechci. I proto naši poslanci hlasovali, jak hlasovali,“ zdůvodnil pak v předsálí sněmovny svoji strategii Schwarzenberg. I po schůzce se zatím každý drží svého: Nečas NE smlouvě, Schwarzenberg ANO – ministr ale vládu opustit nehodlá.
„Chci se pokusit dát šanci tomu, aby premiér ještě teď v březnu na summitu smlouvu podepsal.“ Jak toho chce dosáhnout? „No to nevím,“ netají se bezradností Schwarzenberg a dodává: „Premiér chce shodu vlády na referendu k euru, jinak se nehne. Já jsem zásadně proti. Už jednou jsme, v přístupové smlouvě, slíbili, že euro přijmeme. Tak proč to zpochybňovat vyhlášením referenda?“
Můj je boj
Že si Petr Nečas přeje referendum k euru, není novinka. Byl to ostatně jeho soukromý nápad, se kterým přišel loni na říjnový kongres ODS a získal za něj masivní potlesk delegátů a jejich podporu – pro referendum hlasovalo devět z deseti přítomných.
Spojení mezi eurem, což je horizont osmi, deseti nebo i dvaceti let, a aktuální smlouvou, která v říjnu ještě neexistovala a vstoupit v platnost má příští rok, pak předseda vlády vysvětluje tak, že právě ona povede k jiné eurozóně, než s jakou Češi souhlasili v referendu k EU v roce 2003. „Proto je legitimní znovu se voličů zeptat, jestli chtějí patřit do této pozměněné měnové unie, k níž je smlouva prvním krokem,“ uvedl premiér v rozhovoru pro ČRo.
Kdy by se referendum mělo konat, není jasné. „To je věcí dalších jednání, nejprve musí projít shoda na zákonu o referendu,“ vysvětluje místopředseda ODS Alexandr Vondra. Má pravdu, a i v tom stojí před Nečasem hned několik překážek. Zaprvé, ústavní zákon nutný k vyhlášení referenda si žádá podporu nejen všech vládních poslanců, ale ještě části hlavní opozice. ČSSD přitom jednorázové referendum zatím odmítá. „Naše řešení je obecné referendum,“ potvrzuje Zaorálek.
S tím má ovšem zase problém ODS. Jestliže si totiž Nečas stačil upevnit pozici uvnitř strany kvůli své, jak říkají zasvěcenci ODS, „ideologické čistotě“ – ne EU, ne svazování Česka dalšími mezinárodními organizacemi, ano volnému trhu atd. –, referendum je ideologicky nečisté, strana se vůči němu tradičně vymezuje. A byť si drtivá většina straníků přeje fiasko evropské měny v Česku a referendum kvůli nepopularitě eura vidí jako nadějnou cestu ke kýženému cíli, není jisté, že by pro takový ústavní zákon zástupci ODS zvedli ruku – zejména pokud by jej museli „vyměnit“ za souhlas s obecným referendem.
„Já sice nenávidím všechno, co pochází z Unie, pro referendum k euru ale stoprocentně nezvednu ruku. Tohle mají řešit poslanci a senátoři, ne volič,“ říká k tomu senátor ODS Jaroslav Kubera a dodává: „A jak to vidím ve straně, bude s tím mít problém dobrá polovina našich lidí.“
Osud nové smlouvy v Česku, ale i eura tak zůstává i po minulém týdnu nejasný.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
