Zásah mimo terč

Evropská unie si došlápla na odměny bankéřů. Část bonusů přidělovaných na konci roku by měla být odložena o několik let a částečně vyplácena v akciích, aby se omezila motivace ke krátkodobým ziskům spojeným s vysokým rizikem. Potíž je v tom, že systém odměňování nepatří mezi hlavní příčiny poslední finanční krize. Těmi jsou hloupost investorů, kteří kupovali cenné papíry, jimž nerozuměli, zastaralá regulace, která nestihla držet krok s inovacemi v oboru, selhání ratingových agentur a chyby v hospodářské politice, zejména dlouhodobě příliš nízké úrokové sazby a vysoké rozpočtové schodky.

Finanční svět je rozporuplný. Jeho služby by měly sloužit reálné ekonomice, kde se vyrábí a prodává zboží či služby, přesouvá výrobní kapitál a kde pracují lidé, zároveň je však virtuální realitou existující sama pro sebe. Tato odtrženost od reality dokáže vytvářet obrovské bubliny, jejichž splasknutí umí zatřást světovou ekonomikou. Co s tím? Sáhnout bankéřům na odměny? Skutečně se tím něco vyřeší? Člověk nemusí být Einstein, aby mu došlo, že si s tím lidé ze světa financí snadno poradí (to je také důvod, proč proti tomu nijak zvlášť neprotestují). Jak? Na omezení odměn zareagují zvýšením základních platů. Lepší zlatý vrabec v hrsti hned než regulovaný holub na konci roku. Zároveň pro globálně působící banky není problém přesunout část operací mimo Evropskou unii. Mapa finančního světa se nejspíš změní.…