Vypadalo to jako bláznivý nápad, a když Patrik Pelauch zaklepal na dveře Stavovského divadla, byla ta představa ještě o kus vzdálenější. „Odmítli se se mnou bavit a nepochodil jsem ani na dalších dvou scénách. Buď mi řekli, že nemají termín, nebo mě poslali někam na periferii,“ vzpomíná devětatřicetiletý hudebník na chvíli, kdy se pokusil splnit svůj životní sen – prožít vlastní sólový koncert na scéně některého z velkých pražských divadel. Na usměvavého muže s kloboučkem se v tu chvíli většina z producentů dívala přes prsty. Patrik měl za sebou sice několik vystoupení po pražských barech, hru na klavír ani na trubku – jeden z nejpreciznějších hudebních nástrojů – však nikdy nestudoval a s opravdovým tréninkem začal teprve před pár lety. „Vlastně dodnes neznám noty, když jsem ale v osmnácti začal hrát na piano, zjistil jsem, že mi tóny přicházejí samy a ke svojí hře je vlastně nepotřebuji,“ připomíná s úsměvem kvalifikaci, kterou popisoval i udiveným divadelním manažerům.
S pocitem, že jde po „správné vlastní cestě“, však pokračoval a svůj sen nakonec skutečně přetavil ve skutečnost: jeho unikátní improvizaci doprovázenou zvuky velryb uvedlo pražské Hudební divadlo Karlín a díky koncertu získal nabídky i na další sólové projekty. Jak se přitom ukázalo, pro Patrikův život to byla klíčová událost. Nešlo však ani tak o samotný…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
