Milano a Paolo
Piccolo Paolo opatrně vešel do ztemnělé místnosti ozářené pouze jediným paprskem pronikajícím skrz těžké závěsy. Tam, někde za těžkým dřevěným stolem, tušil rozložitou postavu muže, kterého se v tomhle městě každý bál.
Již mnohokrát unikl z nastražených léček. Byť mu formálně patřil jen malý koloniál na křižovatce známé pod jménem Angelo, jeho byznys zahrnoval obchody s pozemky, vydírání nájemníků, černé herny a obchod s bílým masem. Mezi policisty se dodnes vypráví historka, jak se mu jeden z nich kdysi odvážil postavit na mostě – vzápětí jej odmrštil jeho opancéřovaný vůz.
I Piccolo Paolo pocítil úzkost a neklid. Jen zuřící nelítostný souboj znepřátelených rodin ho přinutil vykonat tuhle cestu.
„Co mi přinášíš, chlapče,“ zachroptěl ze tmy známý hlas. „Přeji si žít již pouze v míru a předat rodinný podnik svým synům, ty poslední události nečiní mi radost.“
„Odpusťte, done Milano, ale nikdo jiný mi teď nedokáže pomoci,“ odvážil se Paolo. „Rodolpho z té druhé famiglie mě chce připravit o všechno. Mě, který ho vytáhl z ulice! Krysy vylezly z děr, nemám již sil. V úterý v Casa Nazionale má dojít k zúčtování.“
„Známe se již spoustu let, Paolo,“ promluvil hlas zpoza stolu. Pod jeho nohama proběhlo malé koťátko, které ještě chvíli předtím něžně svíral ve svých obrovitých dlaních. „Ale až do dnešního dne jsi mě nikdy nepřišel požádat o radu či o pomoc. Buďme k sobě upřímní, pohrdal jsi mým přátelstvím. Proč ti mám teď pomáhat?“
„Nechtěl jsem se dostat do nepříjemností,“ zamumlal Paolo.
„Ach tak,“ pravil sarkasticky don Milano. „Bál ses těch mazalů od novin, kdyžs byl nahoře. Chtěls, aby tě uznávali, abys vypadal, že ctíš jejich pravidla. Ale to nejde. Pamatuj si: tohle je naše věc.“
„Ano, padríno,“ slyšel se Paolo poprvé použít oslovení, které ještě nikdy nevyslovil, byť tak velela tradice, „máte pravdu. Buďte mým přítelem, prosím.“
Ucítil, jak ho najednou masitá ruka s prstenem pohladila po vlasech. „Máš ve mně přítele, synu. Dostane se ti spravedlnosti.“ Paolo povstal a políbil se s padrínem po starém zvyku na obě tváře „Jednoho dne tě vyzvu, abys mi na oplátku prokázal službu ty. Možná ten den ani nenastane. Možná ano. Stačí mi místopředseda.“
Autor pracuje v ČT.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
