2003/39

Jednou denně tu na pět minut zastaví vlak transsibiřské magistrály. Nádraží v Birobidžanu, hlavním městě Židovské autonomní oblasti na ruském Dálném východě, vítá cestující ruským a jidiš nápisem. Bezmála osm a půl tisíce kilometrů od Moskvy se na hranici se severovýchodní Čínou nachází region, který Židům před sedmdesáti lety přislíbil Stalin. Hebrejským literám na správních budovách tu ale rozumí jen málokdo. Zatímco název nevydařeného sovětského projektu Jevrejskaja avtonomnaja oblasť zůstal, Židé tento kout většinou opustili, přestože to je dodnes jediné území na celém světě mimo Izrael, kde jim je přiznána autonomie. Ve dvousettisícové populaci už tvoří jen pětiprocentní menšinu a spíše než kulturní svébytnost je zajímá vodka.

Švédský premiér Göran Persson zřejmě zažil nejtěžší dny své politické kariéry. Nejprve byla 10. září zavražděna ministryně zahraničí Anna Lindhová. Patřila k jeho nejbližším spolupracovníkům a spekulovalo se, že by právě ona mohla Perssona vystřídat v premiérském křesle. A o čtyři dny později Švédové odmítli v referendu euro. Byl to právě Persson, kdo loni po druhých vyhraných volbách prohlásil, že chce zemi dovést do eurozóny. Jeho zdrcené tváři na smutečním obřadu za Lindhovou minulý pátek ve Stockholmu se proto stěží mohl někdo divit, byť v té chvíli jeho myšlenky zřejmě nepatřily evropskému platidlu.

Retrospektivní výstava průkopníka moderního grafického designu Ladislava Sutnara (1897–1976) v Jízdárně Pražského hradu by klidně mohla nést podtitul „vyrovnání dluhu“. Sutnar je totiž české veřejnosti prakticky neznámý, přitom se málokdy najde celoživotní umělecké dílo, jež by bylo svým rozsahem, významem a konzistencí srovnatelné. Angažoval se v mnoha disciplínách – od grafického designu, malby a výstavnictví přes architekturu a design předmětů denní potřeby až po návrhy loutek či hraček. Všechny jeho práce (s výjimkou obrazů) spojuje snaha vychovávat společnost, aby prostřednictvím kvalitního designu a umění sama sebe povznesla a pomohla si k lepšímu životnímu stylu.

„Slabost není hřích a síla není zásluha. Slabost je úděl, jakkoli nikoho nezbavuje povinnosti se jí vzpírat,“ napsal spisovatel Věroslav Mertl ve vzpomínce na kolegu Ladislava Fukse. Věděl, co říká. Muž, který se proslavil prózami Pan Theodor Mundstock a Spalovač mrtvol, byl totiž stejně tak geniálním spisovatelem jako slabošským podivínem. Rok 2003 nabízí hned dvě příležitosti si osobnost Ladislava Fukse připomenout. Tuto středu uplyne osmdesát let od jeho narození a navíc letos začalo poprvé od revoluce vycházet v reedici jeho dílo.

Sotva média přinesou informaci o tom, že nějaký pes napadl člověka, ozve se volání po přísné regulaci chovu a především po totálním zákazu „bojových plemen“. Problém je v tom, že u nás stále chybí jasná pravidla, která by chování těchto domestikovaných šelem dávala řád. Všeobecně sdílená touha po jejich zavedení je pochopitelná. Horší je to už s chutí vymýtit „krvelačné rasy“. Jak totiž ukazují zkušenosti z řady zemí, míjí se podobná snaha účinkem.

LUCIE ŠTĚPÁNOVÁ (26) se narodila v Praze v muzikantské rodině. Je violoncellistkou a zaměřuje se na sólovou hru. Cello začala studovat na pražské konzervatoři, po druhém ročníku (v šestnácti letech) však odtud odešla a strávila devět let na zahraničních vysokých hudebních školách. Studovala na univerzitách v Utrechtu, ve Freiburgu a na proslulé hudební fakultě univerzity v Bloomingtonu (Indiana, USA), kde získala sólistický diplom u profesora Janose Starkera. Za svou krátkou sólovou dráhu již stihla hrát například na festivalu v Tokiu a před třemi lety absolvovala koncertní turné po USA. Lucie Štěpánová hovoří plynně holandsky, německy a anglicky. Před nedávnem se vrátila domů.

Jan Kavan, jenž minulý týden skončil s šéfováním Valnému shromáždění OSN, chce příští rok zamířit do Evropského parlamentu. Kandidátka ČSSD sice ještě není hotová, ale řada vlivných sociálních demokratů včetně jejich šéfa Vladimíra Špidly Kavanovy ambice podporuje, protože je prý „plně kvalifikován“. Fakt, že jde o člověka symbolizujícího české politické bahno, jim zjevně nevadí.
Ponechme stranou, že Kavan není kvalifikován pro žádnou veřejnou funkci, ať na mezinárodní či domácí scéně. Exministrův zájem nicméně vybízí k úvaze, jaké zástupce by měli čeští voliči poslat do štrasburského parlamentu, až budou mít příští rok v červnu poprvé šanci ovlivnit jeho složení.

Nemine den, aby média nezveřejnila nějaký průšvih týkající se členů policejního sboru. A nad novinovými titulky se mnohdy tají dech. Opilý policista srazil autem dítě a prchl z místa činu. Důstojník inspekce ukradl informace z policejních databází a pokoušel se jimi vydírat lidi. Nudící se policisté odvezli do lesa zadrženého člověka a bezdůvodně ho zbili. Ještě před pěti šesti lety by tato sdělení vzbuzovala veřejné pobouření, tisk by žádal demisi ministra nebo policejního prezidenta. Dnes tito muži nejsou voláni k odpovědnosti, ani když se jim svěřený sbor strážců pořádku stává pro občany zosobněním zkorumpovanosti a neschopnosti. Jak to mohlo dojít tak daleko?

Po hrbolaté prašné cestě přijíždí vůz tažený dvěma koňmi, kolem poskakuje hříbě. Jedno ze zvířat drží za uzdu mladík v kšiltovce a s vozem zajíždí pomalu do dvora. Tam následuje každodenní rutina – odstrojit koně, napojit je. Pak se ještě postarat o krávy a další zvířata. Po dvoře pobíhá čtveřice selat a z rohu od plotu voní švestky čekající v kádi na přepálení. Václav Němeček (20), který se právě vrátil po celodenní práci z pole, už ale dva měsíce nosí v hlavě něco jiného. V červenci se totiž vrátil z cesty do Čech a začal naplňovat svůj velký sen – přestěhovat se z rumunských hor do země svých předků. „Dal jsem si žádost o papíry a teď čekám, až přijdou. Všichni odsud chtějí pryč. Ze čtrnácti lidí z naší třídy tu zůstal jen jeden kluk a dvě holky. Jinak všichni odešli.“

Jednání o liberalizaci mezinárodního obchodu v mexickém Cancúnu minulý týden skončilo neúspěchem – jak ostatně řada expertů věštila ještě před jeho začátkem. Závazky z předchozího jednání Světové obchodní (WTO) organizace v Dauhá totiž nebyly splněny. Přitom tam vyspělé země slíbily chudým státům reformu svého zemědělství, které díky státní podpoře decimuje levným vývozem hospodářství třetího světa. Pro splnění dva roky starých slibů však dosud neexistuje konkrétní plán a chudí teď dali bohatým jednoznačně najevo, že takhle to dál nepůjde.

Ani pětiletý zákaz profesní komory vykonávat kvůli hrubému porušení etických norem advokátní praxi, komunistická minulost a kontakty na lidi udržující styky s mafiánským podsvětím nezlomily advokátovi Jiřímu Teryngelovi vaz. Právě naopak: před několika dny totiž vyšlo najevo, že Teryngelovy služby jsou pro Špidlův kabinet podobně jako pro Zemanův nepostradatelné. Teryngel proto již pět měsíců pro vládu připomínkuje veškeré návrhy trestních zákonů včetně nového trestního zákoníku nebo euronovely ústavy.

Dvě třetiny Čechů se v zářijovém průzkumu CVVM domnívají, že „politické strany jsou zkorumpované“. To je podle sociologů masivní vyjádření nedůvěry. A vzhledem k tomu, že většina místních lidí zároveň považuje strany za „klíčové instituce pro demokracii“, může to znamenat vážné ohrožení systému. Je tedy zapotřebí hledat nové cesty k navrácení důvěry v politiku. Jednou z cest může být i zpřísnění zákona o střetu zájmů, který by politické představitele státu přivedl pod jasnou kontrolu veřejnosti.