Pohled do duše turkménského prezidenta Saparmurada Nijazova musí potěšit milovníky černého humoru. Despotický vládce, který byl předloni na „žádost lidu“ doživotně potvrzen ve svém úřadě, má dnes pocit, že jeho památka není dost uctívána. Už se podle něj jmenují města, letiště, ba i jeden meteorit, Turkmenistán je plný jeho podobizen a existuje i prezidentova pohyblivá zlatá socha, která je vždy natočená směrem ke slunci. Minulý čtvrtek nařídil Nijazov přejmenovat měsíce v roku podle nových národních hrdinů a symbolů. Leden bude „türkmenbaši“, tedy „Otec všech Turkmenů“, což je oficiální název jeho prezidentské funkce. Dubnu se bude říkat „Gurbunsoltan“ podle jeho matky, jež zemřela v roce 1948 při zemětřesení. Další měsíce ponesou jmena jako „vlajka“, „nezávislost“ nebo „Ruchnama“ - tak zní titul loni vydané Nijazovovy pseudonáboženské příručky. Těžko hledat příklady, kdy by se politikům pomocí kultu osobnosti podařilo zabezpečit úctu i po smrti. Jejich sochy bývají strženy a v lepším případě jim zbude mauzoleum. Až Nijazov zemře, bude se ze dna pekel mít čemu divit - možná to tuší už teď, ale nechce si to připustit.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
