Ožívá tradice propagandy,

Oleg Panfilov (narozen roku 1957 v Dušanbe) je ředitelem Centra pro novináře působící v extrémních podmínkách, instituce Svazu novinářů Ruské federace. Dříve šéfoval monitoringu nevládního Fondu ochrany glasnosti a v letech 1994–97 působil jako expert na lidská práva za mezinárodních jednání pod záštitou OSN (týkajících se Střední Asie). Zabývá se problematikou Střední Asie a Čečenska. Je autorem 16 knih a 8 filmových dokumentů, nositelem ceny Svazu novinářů Ruské federace. V letech 1994 a 1995 získal Grand prix moskevského filmového festivalu.

Mohl byste stručně popsat změny, které probíhaly v poslední době v Rusku v oblasti médií? V Rusku se o tom hodně píše, ale český čtenář to jako zásadní změny nevnímá.

V ruském tisku probíhají velké změny,spjaté hlavně s loňským nástupem prezidenta Vladimíra Putina. Nejde jen o Putinův vztah k nezávislému demokratickému tisku. Jde také o to,že prezident podepsal 9. září doktrínu informační bezpečnosti Ruska. Ta vyvolala hodně otázek na Západě, ač není právnickým dokumentem, dekretem ani zákonem. Je to jakási koncepce nové ideologie nové moci ve vztahu k tisku. My jsme ji podrobili analýze a dospěli jsme k závěru, že má hodně společného se sovětskou minulostí. Především proto, že se v tomto dokumentu často objevují pojmy typu „informační zbraně“, „informační válka“, „čelení, kladení odporu Západu“ a velmi málo se mluví o svobodě slova, tisku a lidských právech. Tato doktrína jen minimálně ovlivnila fungování…