Diktatura pravidel
Na začátku reakce na článek Marka Švehly Stop diktatuře mototeroristů (Respekt č. 41/97) podotýkám, že nevlastním automobil, ale občas auto řídím, takže si sám na sobě uvědomuji zásadní rozdíl ve vlastním pohledu na řidiče, pokud jsem v roli chodce, oproti pohledu na chodce, když náhodou sedím za volantem. Ověřil jsem si u mnoha lidí, že taková rozdílnost pohledů, závislá na tom, na které „straně silnice“ se momentálně nacházíme, je běžná. Jeden a tentýž člověk nadává na chodce, pokud je řidičem, a spílá řidičům, pokud je chodcem. Zdánlivě je to rozpor, ale skutečně jen zdánlivě. Tento fakt autor článku zásadně přehlíží. Autor má pochopitelně pravdu v tom, že se u nás nedodržují pravidla silničního provozu, a s tezí o slušnosti na ulici, která je podmínkou slušné společnosti, lze souhlasit, ale je potřeba dodat zásadní věc: pravidla silničního provozu u nás nedodržuje téměř nikdo. Ani řidiči, stejně tak ale ani chodci a cyklisté. Dost často se zapomíná na to, že i chodec je v úřední mluvě „účastníkem silničního provozu“, a že by tedy i on by měl některé zásady respektovat a policie by chování chodců a cyklistů měla také kontrolovat. Nepochopitelné pro mě zůstává, že policie toleruje něco tak nebezpečného, jako je stopování na dálnici, což je zejména na dálnicích za Prahou - a především v pátek - díky studentům jev velmi hojný. Jízda rychlostí 150…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
