Příběh o trvání zapomenutého

Nejprve připomeneme jednu zapomenutou historii. Autorka scénáře Zapomenutého světla, dnes lektorka filmové dramaturgie na Kolumbijské univerzitě Milena Jelínková, vzbudila už na konci 50. let pozornost, o niž nestála. Ještě jako studentka FAMU se totiž stala obětí uměle vyrobeného skandálu okolo filmu režiséra Miloše Makovce Snadný život, jenž byl jejím scenáristickým debutem. Z podnětu Zdeňka Nejedlého proti ní útočily celé vysokoškolské výbory ČSM za to, že zlehčuje a hanobí úsilí vysokoškoláků. Pravým důvodem rozhořčení byl první český rock'n'roll na filmovém plátně. Autorku textu pak potkalo štěstí v neštěstí: mohla se po uzavření manželství vystěhovat do USA.

Přemáhaný vnitřní žár

Její návrat do přítomnosti se ukázal být příjemným překvapením. Jako scenáristka Zapomenutého světla převzala titul a krátký leitmotiv (ne o mnoho víc) z kontroverzní nesyžetové prózy spisovatele-kněze Jakuba Demla z třicátých let, jejíž některé stránky  - obsahující právě zmíněný leitmotiv kněze, roztírajícího na smrt nemocné ženě na prsou sádlo jako lék proti úpornému kašli neprošly tehdejší mravnostní cenzurou. Realizace filmu se ujal režisér Vladimír Michálek. Lze ocenit odvahu scenáristky, která mu poskytla novou příležitost po beznadějně nepovedené Americe, v níž se s Kafkovou předlohou úplně minul, aniž dal svému režijnímu debutu nějaký vlastní zřetelný obsah. Ačkoli ani tentokrát není jeho režie bez závažných chyb, nedá se říci, že by pokazil úplně…