Nenašli jste, co hledáte?
Napište na [email protected].
Skoro každý večer se v hlavních televizních zpravodajských relacích opakuje stejný výjev: před vraty parlamentu, vlády nebo partajního sekretariátu se tlačí chumel mládeže, v jehož středu ční hlava známého politika, který pronáší pár vět do nastrčených mikrofonů a diktafonů. Ta scéna se v Čechách stala emblémem, znakem televizní i jiné žurnalistiky. Reportér si jako ve frontě na vodu vystojí svého politika-zprostředkovatele, ten řekne něco, co někdy dává smysl, ale často též dvojsmysl, a tím senzace zhruba končí. Co však v té chvílí začíná, je samostatný život těchto zkratkovitých vět a "větiček".