Před třemi týdny jsem se vracel z Berlína, kde se konalo devětapadesáté výroční zasedání Meteoritové společnosti. Listoval jsem souhrnem přednášek a přemítal o tom, co bych vlastně označil jako překvapivou zprávu. Sám jsem si početl, ale mezi dobrými čtyřmi stovkami příspěvků jsem nenašel nic, co by mohlo zajímat veřejnost či noviny.Dva týdny po berlínské konferenci přišla z houstonského střediska zpráva o objevu pozůstatků života v meteoritech, které pocházejí z Marsu. Vědci z Houstonu v Berlíně nedali nic najevo, a protože většinu z nich dobře osobně znám, připadala mi ta zpráva téměř nevěrohodná. Přišla navíc v okamžiku, kdy jsem myslel, že v tomto oboru, v tomto čase nic nepřekvapí. Vyplnilo se však japonské přísloví: Katastrofy udeří v okamžiku, kdy jsme jim odvykli. Objev znovu připomněl, jak málo víme o životě, o jeho původu a jak nedokonalé byly a jsou naše způsoby poznávání okolního světa.
O co jde
Zjištění a prohlášení vědců jsou střízlivější a mnohem skeptičtější než články a spekulace na totéž téma v denním tisku. Obsahem zprávy z Houstonu je toto: s použitím velice moderních technik byly v meteoritu, nalezeném r. 1984 v Antarktidě, objeveny uhličitany a zvláštní mikroskopické útvary s místy, ve kterých jsou vysoké koncentrace polycyklických aromatických uhlovodíků, lišících se od pozemských. Protože byla vyloučena kontaminace pozemskými cyklickými uhlovodíky, je důvod věřit, že pocházejí z Marsu. Zjištěné mikroskopické útvary pak…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
