Dívají se více do sebe než kolem sebe. Nechybí jim ironie, nepřemáhají smutek. Jsou trochu perverzní, dětinští a narcistní. Milují estetiku opotřebovaných věcí a představy zániku. Nemohou si pomoci, jsou očitými svědky konce století.Volnou tvorbu osmi fotografů, vystavujících od 14. března do 5. května v paláci Kinských v Praze, spojuje i přes různost jednotlivých autorských rukopisů výrazná a estetizující poetika.Jsou si blízcí i jinak: všichni se narodili v Československu v letech 1959 až 1963 a absolvovali Filmovou a televizní fakultu AMU v oboru fotografie. Všichni již vystavovali v Čechách i v zahraničí, mají za sebou publikace, jsou zastoupeni ve sbírkách našich i světových galerií. V roce 1995 se sdružili pod střechou agentury Nox a v témže roce jim Galerie G4 v Chebu uspořádala první společnou výstavu.Některými tématy vyjadřují generační nálady a tendence shodné s řadou jejich vrstevníků, vyjadřujících se jinými uměleckými prostředky a žánry. Setkávají se v zálibě pro morbidní, znetvořené a kýčovité věci a estetizují je podobně jako například členové výtvarné skupiny B. K. S. Hledají mýty, a především vytvářejí nové, umělé báje, kterými je možné roztříštěnou realitu a prožitky scelit. Obracejí pohled do sebe, aranžují vnitřní prožitky, obnažují svoje úzkosti. Bojí se zániku a rozkladu, a proto je inscenují. Zaklínají lidské tělo - je pro ně mystickou záhadou, oltářem, ale i pokusným králíkem. Rudo Prekop (1959) aranžuje nostalgické pomníky Smútku, Veškerenstva,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
