Příliš mnoho prezidentů
Kampaň k volbám hlavy Francie se rozjela s ročním předstihem
Francouzský prezident Mitterrand se připravuje na opožděný důchod. Svou prezidentskou éru zahájil ve velkém lesku v roce 1981, za rok ji na prahu osmdesátky bez velkých fanfár definitivně ukončí. Ústava mu po dvou sedmiletých funkčních obdobích zakazuje kandidovat potřetí.Pomitterrandovské míchání karet zahájily už loňské parlamentní volby, v nichž byla vládnoucí levice rozdrcena. Broušení nožů před bitvou o trůn (generál de Gaulle proměnil po svém come-backu koncem padesátých let prezidentskou funkci v ústředí moci, s oblibou přirovnávané k císařskému majestátu) zaměstnává špičkové francouzské politiky naplno. Bitva o co nejlepší pozici na žebříčcích popularity se ovšem tradičně nestrhává ani tak mezi kandidátem levice a pravice, jako spíše mezi jednotlivými uchazeči uvnitř obou politických táborů.Červnové volby do Evropského parlamentu, poslední generálka před volbami prezidentskými, vnesly do řad pařížského establishmentu nervozitu: V závěsu za oficiálními kandidáty levice i pravice se umístili jejich disidentští rivalové.
Levice: bez šéfa
Přímo katastroficky dopadla kandidátka prvního tajemníka Socialistické strany Michela Rocarda. Jeho 14,5 %, nejnižší volební skóre, které socialisté zaznamenali od svého vzniku na počátku sedmdesátých let, jej vzápětí stálo předsednické křeslo i stranické požehnání do prezidentského boje, v němž Rocard počítal se…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 16 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
