Nenašli jste, co hledáte?
Napište na [email protected].
Od 3O. května do 5. června se v Moskvě konala výroční schůze Mezinárodní helsinské federace pro lidská práva. Účastníci ze dvou desítek zemí zjišťovali, jaký je stav lidských práv v Sovětském svazu.
V Etiopii probíhá krvavá občanská válka marxistických guerill z provincií Eritrea a Tigre proti marxistickému režimu Mengistu Haile Mariama.
Jestliže v roce 1989 vyslovovalo nedůvěru KSSS podle určitých průzkumů 30% obyvatelstva, poklesl tento počet v roce 1990na pouhých 14%. Pluralita politických stran pokládá za nezbytnost cca 40% dotazovaných.
Kurdové ztratili svou samostatnost před 2500 lety; od té doby marně trpěli a bojovali, aby ji získali zpět. Zápas tragicky vyvrcholil v tomto století. Po staletích tureckého panství zanikla Osmanská říše porážkou v první světové válce.
Přátelé mě upozornili na rozhovor s vekslákem v Květech ze 24.května. Neodolal jsem a prozkoumal i okolí tohoto textu. Shledal jsem, že není nijak výjimečný. Představuje typ žurnalistického přístupu těchto dnů, který má v tomtéž čísle několik dalších variant.
Poprvé se s komunistickou mocí František Novák blíşe seznámil v roce 1950. To když řekl spolupracovníkům na slévárně pravdu, kam zmizelo zboží zabavené během už tak zlodějských "nočních akcí, kdy milicionáři rabovali po domech.
Takto bývají nadepsány letáky a informační brožurky Amnesty International, organizace, s jejíž činností jsme se ještě v nedávné minulosti setkávali prostřednictvím případů československých vězňů svědomí, o jejichž osudy se zajímala a z nichž některé adoptovala.
V minulých měsících a dnech byly letáky a propagační texty, hojně vyvěšené na všech nárožích zdrojem nejen informací, ale i vtipů a intelektuálního potěšení. Nedávno jsem se však zastavila před "otevřeným dopisem", ze kterého na mne dýchl strach.
Článek vyšel 24.5.1990 ve zbrusu novém deníku Mladá demokracie na poměrně exponovaném místě: na druhé straně vlevo nahoře, v rubrice nazvané "Stalo se ve světě".
Začnu podivuhodnou anekdotou. V úterý 29.5.1990 se v jistém kinosále v Bartolomějské ulici sešlo přibližně čtyřicet mužů. Přes různorodost věku a zálib je pevně spojovalo několik shodných životopisných dat.
V minulých dnech měla naše veřejnost možnost seznámit se s tím, že dění uvnitř několika ústavů ministerstva spravedlnosti vyvrcholilo nepokoji a vzpourami obviněných a odsouzených občanů.Jak je známo, vznikly miliónové škody.
O případu vraždy dvacetileté studentky Ludmily Cervanové v roce 1976 psal letos už bratislavský studentský časopis Zmena a nedávno i Lidové noviny. Soustřeďme se tedy na ty stránky případu, které byly ve zmíněných článcích pominuty.
Na rozhraní Smíchova a Košíř stojí v blízkosti Plzeňské ulice malá kolonie asi šestnácti domků, které si v polovině minulého století postavili dělníci z okolních pískovcových lomů.
V současné době se pod vlivem mnoha katastrofických zpráv z různých míst naší republiky, které jsou bohužel většinou pravdivé, zvýšila citlivost veřejnosti k problematice ochrany životního prostředí.
Jak už jsme krátce psali v Respektu č.6, konalo se na začátku dubna v Praze občansko právní řízení ve věci Devátý versus KSČ. Šlo o to, že komunistická strana v březnu 1989 napsala v "Aktuálních politických informacích" výmysl o údajném soudním postihu mluvčího Charty 77 Stanislava Devátého za "opilství, ublížení na zdraví a vydírání".
"Valcíři za studena zdraví 1. máj". Strohý nápis na továrním objektu byl po léta smutnou vizitkou celonárodního kolapsu. Pro cestující směrem na Plzeň i na Paříž. Kolik prvních májů královédvorští valcíři takto odzdravili?
Bylo jí 76 let. Už třetím rokem vdova našla si skromný, ale smysluplný způsob života. Byla hrdá na to, že většinu problémů s úřady, řemeslníky nebo v obchodech si dokáže vyřídit sama.