Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Kultura

A pak nastal ten střet

Česká próza se líčení listopadové revoluce až na výjimky vyhýbá

Bohumil HRABAL - Vlastimil TŘEŠŇÁK
Vzdálený pozorovatel. (Hrabalova stolní společnost U Tygra) • Autor: ČTK

„A viděl po setmění tam u Smíchovského sklípku, jak Národní třída byla plná mladých lidí, volali hesla a měli rozšířené oči, a pak asi v osm hodin ze Spálené ulice zaútočily sbory ministerstva vnitra s bílými helmami, ale studenti si sedli na zem a tak byli proti sobě, demonstrující studenti a mladí lidé, sedící na zemi, nabízeli květinky a hořící svíce a zpívali… a pak byla chvíle dlouhého ticha a pak nastal ten střet a změtení a křik a volání a nářek a křičení…“ Tak vylíčil 17. listopad 1989 Bohumil Hrabal v knize se symbolickým názvem Listopadový uragán.

Útlá knížka vyšla hned zkraje roku 1990, v tehdy ještě euforickém, dnes naprosto nepředstavitelném nákladu 150 500 kusů. Pasáž věnovanou překotným revolučním dnům Hrabal zakončil scénou, kdy ho v hospodě U Tygra dívka s „rozhalenou košilí“ zve marně do debaty v jednom stávkujícím divadle. Spisovatel se do revoluce odmítá zapojit, protože „co říci mladým lidem, když jsem o čtyři generace starší a potom… ta moje slovanská náchylnost na slzy“.

Reklama
Reklama

Listopadová revoluce svou dramatičností bezesporu poskytuje pro literáty zajímavou výzvu. Ale možná že právě pro obavy z dojímání se nad jedním z mála pozitivních kolektivních zážitků v našich dějinách se čeští spisovatelé a spisovatelky revoluční látce vyhýbají. Až na výjimky.

Kordon maškar

Hrabal revoluci popisoval sice bezprostředně, ale jen jako její vzdálený pozorovatel. Kniha totiž vznikla formou otevřených dopisů, které ze své chalupy v Kersku (do Prahy vyjížděl právě jen za svou stolní společností U Tygra) v roce 1989 adresoval Dubence, jak přezdíval své kamarádce, americké bohemistce April Clifford. V textu proto nenajdeme nějaké unikátní svědectví o listopadu 1989. Jen Hrabalovy prvotní obavy z vývoje situace („A já se, Dubenko, bojím, že to bude trochu jinak, protože tam podle celého komplexu budov na Karlově stojí těžká mechanika ministerstva vnitra a v přilehlých ulicích už stojí auta, takové klece na převoz vězňů anebo lidí, pochytaných při posledních pražských demonstracích“) a závěrečné optimistické heslo, které uviděl napsané v pražských ulicích hned v pondělí 20. listopadu 1989: „Dneska celá Praha, zítra celá země.“

Devadesátým letům se česká literatura věnuje s neporovnatelně větším zájmem. Možná i proto, že se nad nimi i z odstupu stále nejde moc dojímat.

Tweetni to

Z dnešního pohledu je mnohem atraktivnější analýzou tehdejšího dění kniha Jana Nováka Samet a pára, která vyšla v roce 1992. Formou reportáže zachycuje pozdější revoluční události. Novák se totiž z americké emigrace vydal do Prahy až 2. prosince 1989. Ve své knize ovšem dopodrobna popsal tři dny strávené přímo v oku onoho Hrabalova „uragánu“: díky přátelství s malířem Joskou Skalníkem se okamžitě dostal do kontaktu s Václavem Havlem, v jeho podání „ráčkujícím revolucionářem“, s nímž prožil debaty v Činoherním klubu i demonstraci na Václavském náměstí.

Ještě o tři roky mladší je román dalšího emigranta, Novákova vrstevníka Vlastimila Třešňáka. V knize Klíč je pod rohožkou slouží listopad 1989 jako startér uvažování ústředního hrdiny a Třešňákova alter ega pana Praga o návratu do vlasti. Popis masakru na Národní třídě čtenářům autor předkládá formou dialogu pana Praga s panem Moritzem, který mu vypráví, co viděl minulý den v televizních zprávách.

„Na křižovatce těch dvou ulic, napříč od chodníku k chodníku se proti průvodu těch dětí postavil kordón maškar, prázdných vydlabaných dýní s patnáctiwattovou tmou místo mozku. Pod kšiltem měly bílé helmy, místo očí šikmo vyříznuté oči. V pravé ruce obušek z tvrzené gumy, vyztužený ocelovým drátem, v levé ruce plexisklové štíty, maškary. Za kordónem čekaly skříňové nákladní automobily na odvoz porážky. Stromek se musí kácet už zamlada…“ Když se ho pan Prag zeptá, jestli pak ze strany policie následovalo volání „Sieg a Heil“, Moritz opáčí: „Chvíli tam proti sobě stáli, mezi Domem dětské knihy a místem, kde se pořádají maškarní bály. (…) A pak už bylo z podloubí, kam je dýně natlačily, slyšet pouze ,rup‘ a ,rup’ a nadávky a nářek a prosby.“

Dalších českých próz, které se úzce týkají listopadu 1989, už moc nenajdeme. Když Milada Čujanová v roce 2007 psala na Filozofické fakultě UK diplomovou práci s názvem Obraz sametové revoluce v české próze, našla jich jen osm. Včetně výše uvedených. Nejmladším příspěvkem v její práci je románový debut Jiřího Hájíčka z roku 2002 Dobrodruzi hlavního proudu (další zásadní dílo od té doby nepřibylo). Podobně jako u Třešňáka v něm ovšem listopadová revoluce není středobodem děje, ale slouží jen jako kulisa a katalyzátor následujících událostí: Hájíček v románu popisuje deziluzi, kterou po počáteční revoluční euforii prožívají mladí hrdinové během ekonomické transformace.

Právě devadesátým letům se česká literatura věnuje s neporovnatelně větším zájmem. Možná i proto, že se nad nimi i z odstupu stále nejde moc dojímat.

Literatura_Tresnak
Literatura_Hrabal

Literatura_Hajicek
Literatura_Novak

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Jan H. Vitvar

redaktor, Kultura

Jan H. Vitvar
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1639
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte