Earl Slick vzpomíná na Vánoce 2012 jako na vskutku báječný čas. Vyhledávaného studiového kytaristu, který proslul už v polovině sedmdesátých let divokými sóly na albu Station to Station Davida Bowieho, si na obálku prázdninového čísla vybral prestižní oborový časopis Guitar World. Ve vzduchu ovšem viselo něco, co Slickovi radost z mimořádné pocty zakalilo. Měl informaci, po níž by novináři i čtenáři skočili, ale musel si ji nechat pro sebe. Před pár měsíci se společně s Bowiem zapojil do supertajného natáčení jeho tehdejší novinky The Next Day. Tedy alba, v jehož vznik přestali doufat i ti nejoddanější fanoušci.
Bowie se po srdeční příhodě, která ukončila jeho turné v roce 2004, stáhl z veřejného života a zhola nic nenasvědčovalo tomu, že by měl chuť se znovu postavit za mikrofon. Slicka, upovídaného brooklynského rodáka s italskými kořeny, proto při interview notně svrběl jazyk. Udržel se. A mimo jiné i jeho disciplíně vděčí Bowie za to, že návrat po letech nečinnosti se nesl v atmosféře triumfu.
Zbrusu nová píseň Where Are We Now vylétla ještě v den svého zveřejnění, který připadl počátkem ledna 2013 na zpěvákovy šestašedesáté narozeniny, na první místo prodejů iTunes v sedmnácti zemích světa. Album sklízelo nadšené recenze. Odstup jednoho desetiletí spojený s retro náladami současného publika z něj učinil mimořádnou událost.
Přitom jde vlastně především o osobní retrospektivu.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
