Rozhovor
Písně rostou a stárnou stejně jako lidé
S bubeníkem Charliem Hallem z kapely The War on Drugs, která 13. června vystoupí v Praze
Zrodili se jako sólový projekt písničkáře Adama Granduciela v půli nultých let ve Filadelfii a z ne příliš slavných začátků vyrostli v jednu z největších rockových kapel současnosti. Sestavou The War on Drugs v minulosti prošel třeba i Kurt Vile a současná sedmičlenná formace těží jako z folkových kořenů, tak se inspiruje osmdesátkovým klávesovým soft-rockem. Což je tvar, za nějž v roce 2018 získali díky albu A Deeper Understanding cenu Grammy. V této rozmáchlé podobě také vystoupí v úterý 13. června v pražském Foru Karlín, kde představí svou poslední desku I don't live here anymore natočenou v lockdownových izolacích. Za kapelu odpovídá bubeník Charlie Hall, který s The War on Drugs příležitostně hraje už od roku 2005 a v roce 2013 se přidal naplno.
Vaše poslední album I don't live here anymore vznikalo během pandemie a vinou toho se jedná o první desku, na které jste pracovali odděleně a ne společně ve studiu v jedné místnosti. Jak tento proces ovlivnil skládání a chemii v kapele?
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si článek zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].