Čeští školáci se kvůli pandemii zhoršili víc než žáci v zahraničí
 
Škola
Online výuka; ilustrační foto • Autor: Profimedia

Pandemie znovu nabírá na síle, takže je na místě si připomenout, jak měsíce distanční výuky ovlivnily děti a teenagery. Společnosti PAQ Research a Kalibro od jara do podzimu postupně zkoumaly, jak děti zvládaly distanční výuku, jak se pandemie ovlivnila jejich duševní pohodu či motivaci k učení – a konečně, jaký měla dopad na jejich čtenářskou a matematickou gramotnost. Právě v poslední části výzkumu, který se odehrál na 88 školách po celém Česku mezi více než dvěma tisícovkami děti, vyšlo najevo, žáci pátých tříd základních škol se zhoršili v obou předmětech. Jak říká analytik PAQ Research Václav Korbel, velmi bude nyní záležet na tom, jak s tímto zjištěním bude vláda a školy pracovat.

Zprávu o tom, jak na prospěch českých žáků dopadla pandemie, jste vydali těsně před volbami. Neměli jste obavu, že se jí kvůli tomu dostane menší pozornosti?

Měli jsme trochu obavu. Plánovali jsme ji vydat dřív, ne nutně abychom ovlivnili debatu před volbami, ale aby výsledky byly co nejdříve k dispozici ministerstvu školství nebo školám před začátkem školního roku. Bohužel zpracování trvalo o něco déle, než jsme předpokládali.

A mají vaše zjištění vliv na rozhodování ministerstva nebo škol?

S ministerstvem školství nebo s Českou školní inspekcí jsme v kontaktu. A víme, že naše zprávy čtou a že je reflektují v nastavování opatření. Nyní běží Národní plán doučování, který má fungovat do konce prosince. Ve druhé fázi se bude rozhodovat o dalších prostředcích na doučování, část z nich z Národního plánu obnovy. Na ministerstvu určitě nepřevládá na věc jeden jasný pohled, jsou vstřícní k různým pohledům a zjištěním. Jak se to dál odrazí v nastavení podpory žákům, je na nich.

Václav Korbel
Václav Korbel • Autor: eduin.cz

Klíčové zjištění třetího reportu zní, že žáci ztratili tři měsíce výuky. Co to znamená?

To je složitější otázka než by se na první pohled mohlo zdát. Je neoddiskutovatelný fakt, že se žáci zhoršili. To je důležité zjištění, protože zdaleka ne všichni byli přesvědčení o tom, že uzavření škol, distanční výuka, ale i pouhé omezení prezenční výuky budou mít negativní dopad na žáky. Takže toto zjištění je podle nás důležité. Na straně druhé se nepotvrdila nejčernější očekávání, která se objevovala v zahraniční na jaře 2020 a kdy se například ve studiích z Nizozemska ukazovala velmi nízká efektivita distanční výuky. Žáci se během jara téměř nic nenaučili, protože přechod do prvního lockdownu byl velmi obtížný a učitelé byli ve zcela nové situaci.

Tato očekávání se nepotvrdila, protože se školy během druhé a třetí vlny v nové situaci zorientovaly?

Pravděpodobně. Hlavně v létě 2020 měly školy možnost si říci, co fungovalo a co ne, nastavit si systémy i po technické stránce, dodat techniku dětem, které se k distanční výuce neměly jak dostat.

Takže výsledky nejsou tak špatné, jak se někteří obávali, ale na straně druhé ani nijak oslňující.

Ano, a to i v porovnání se zahraničním. Když se podíváme na výsledky studií z Velké Británie, Spojených států nebo Nizozemska, tak ztráta českých žáků je po roce, roce a půl pandemie větší než v zahraničí.

Čím to je způsobeno?

První důvod, který se nabízí, je ten, že u nás byly školy zavřené velmi dlouho. Takže v zahraničí mohli žáci ztrátu začít během prezenční výuky dohánět mnohem dřív než.  V Česku se děti začaly vracet až koncem května, tedy relativně těsně před letními prázdninami, a standardní prezenční výuka začala pořádně až v září.

Jaké jsou další faktory? Ve studii zmiňujete známý český trend, kdy se daří lépe dětem z lepších socioekonomických poměrů, což pak ovlivňuje i celou školu.

V našem výzkumu nejsme úplně schopní sledovat, co se přesně děje uvnitř školy, což je jisté omezení. Ale každopádně vidíme, že školy, kam chodí děti méně vzdělaných rodičů, se zhoršily o něco více. A nejvíce je to vidět u škol, které měly podprůměrné výsledky už před pandemií. Jejich propad nebyl o tolik větší než u jiných škol, ale protože se propadaly z nižší předpandemické úrovně, hrozí riziko dalšího výrazného zaostávání a vzdělávací neúspěšnosti. A může to mít vliv na rozhodování, jestli například jít na střední školu, na jaký obor a podobně.

Zmiňujete také, že o něco větší problémy měli během pandemie žáci a žákyně druhého stupně. Čím to je?

Vidím tam dva důležité faktory. Jeden je přetížení – některé školy se snažily nezaostat za objemem látky, který chtějí odučit. Snažily se přenést do distanční výuky všechny předměty a učit i ty, které nejsou pro distanční výuku úplně ideální. A druhý fakt je s tím spojený, protože jde o motivaci, která je zejména u starších žáků velmi podstatná. Ve srovnání se zahraničním mají české děti na druhém stupni velmi nízkou motivaci - a v pandemii se ještě snížila.

Zároveň v analýze píšete, že onu tříměsíční ztrátu lze dohnat. Co se musí stát, aby se to podařilo? A kdo má udělat co?

Nakonec to bude na žácích, učitelích a rodičích. My se ale na věc díváme spíše ze systémového pohledu. Už nyní jsou rozdělovány prostředky na doučování, které v první fázi šly plošně plus přídavek školám, jež vytipovala Česká školní inspekce. Teď na to bude navazovat druhá fáze, kde bude z našeho pohledu důležité, jak budou prostředky zacíleny.  Měly by jít do škol, které jsou víc znevýhodněné, protože zde měli žáci obecně menší podporu z rodin a často i horší techniku.  A měli bychom zjistit, jak moc prostředky na doučování pomohly, co školy potřebují dnes a podle toho peníze rozdělit pro ty nejpotřebnější.

Čili kombinace plošné a adresné podpory?

Ano, ale s mnohem větším důrazem na adresnou podporu, než byla v první fázi.  Prostředky na techniku by měly představovat spíše menšinu podpory. Je potřeba také podporovat celkový rozvoj dětí, tedy well-being, sociální návyky a vztahy, které byly pandemií zasaženy. V pandemii se zesílila potřeba, která by měla být dlouhodobá, tedy aby školy měly podpůrné týmy – asistenty, školní psychology, speciální pedagogy a další podpůrné pozice, které dětem pomáhají se adaptovat, sžívat se se školou i spolužáky. Dnes je právě ideální doba, kdy by se mělo posílit financování těchto pozic ve školách. A konečně třetí věc je podpora volnočasových a nízkoprahových aktivit, především pro znevýhodněné děti, aby měly možnost se rozvíjet i mimo školu.

A míří tímto směrem uvažování vlády či zřizovatelů škol?

Částečně ano. Z centrální úrovně nyní poplynou prostředky na doučování, což je dobře. Uvidíme, jak budou zacílené, ďábel bude v detailu. Kde zatím není podpora tolik vidět nebo se o tom tolik nemluví, je právě well-being a podpůrné týmy ve školách. Například víme, že by bylo potřeba víc školních psychologů. Právě nyní je skvělá příležitost, aby se něco změnilo, protože rodiče, školy a často i zřizovatelé škol problémy zažili. Viděli, jak děti během pandemie strádaly, když neměly kontakt se spolužáky. Je nutné, aby se tato zkušenost odrazila v celonárodní diskusi.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Silvie Lauder

vedoucí rubriky, Fokus

Silvie Lauder
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1685

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte