Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Politika

Rusko se Spojenými státy opět vede studenou válku a Čína se směje

Respekt na Mnichovské bezpečnostní konferenci - díl 2.

Trumpův poradce H. R. McMaster
Trumpův poradce H. R. McMaster • Autor: MSC / Kuhlmann

Vloni byl hlavním zdrojem nejistot na Mnichovské bezpečnostní konference začátek něčeho zcela nového a neznámého: úřadování prezidenta Trumpa. Hlavní otázky zněly: Vykašle se Donald Trump na evropské spojence a zpřetrhá se transatlantická vazba, jejíž posílení je od 60. let minulého století smyslem této konference?

“Ve třech důležitých a vzájemně souvisejících aspektech již máme jasno,” píše se v letošní Mnichovské bezpečnostní zprávě, která je hlavním podkladem pro účastníky konference. Úžasnými grafy a mapami doprovázená studie, kterou si můžete stáhnout, shrnuje „rok s Trumpem“ v pasáži, kterou překládáme v plném znění:

Reklama
Reklama

Za prvé, Trumpova administrativa klade na nejvyšší úroveň suverenitu a vnímá mezinárodní vztahy jako “arénu, v níž státy, nevládní aktéři a firmy spolupracují a soupeří ve snaze získat pro sebe co největší výhody”, jak to shrnuli klíčoví Trumpovi poradci H. R. McMaster a Gary Cohn v diskutovaném článku. Do jisté míry tento přístup uplatňují i vůči svým spojencům. “Vyslali jsme,” píší McMaster a Cohn, “jasný vzkaz našim přátelům a partnerům: když to leží v našem zájmu, jsme otevření spolupracovat na řešení problémů a objevování příležitostí.” Toto mimořádně omezené pojetí přátelství a partnerství podemílá nejdůležitější silnou stránku americké diplomacie po roce 1945: dlouhodobou investici demokratů i republikánů do vytváření komunity společně smýšlejících států, jejichž vztahy nejsou založené jen na zájmech, ale také na sdílených hodnotách.

Za druhé, americká politika se chce zaměřit na “budování míru silou.” Je to exemplárně vidět na snížených investicích do diplomacie, včetně výrazných škrtů v rozpočtu ministerstva zahraničí a agentury pro rozvojovou spolupráci USAID, a na současném nárůstu vojenských výdajů.

Za třetí pozorujeme, že se USA stahují z některých oblastí - a vzdávají se mezinárodního vedení v širším smyslu. Spojené státy opustily UNESCO, transpacifickou dohodu o volném obchodu TPP i pařížskou klimatickou dohodu. Trump také hrozil zrušením Severoamerické dohody o volném obchodu NAFTA a íránské jaderné dohody. Jak říká Richard Haass (přední odborník na mezinárodní politiku, pozn. T.L.), Spojené státy se dobrovolně vzdávají moci a odpovědnosti. USA již nejsou v čele snah o udržení aliancí nebo vytváření regionálních a globálních institucí, které utvářejí pravidla mezinárodních vztahů.

Zvolení Trumpa a jeho silně polarizující politika jsou výsledkem posunů v americké společnosti. Dobře jdou tyto změny vyčíst z následujících dvou grafů. První ukazuje, jak se zcela zásadně liší pohled voličů Donalda Trumpa a Hillary Clinton na směřování Ameriky. Druhý graf dokládá, jak se z Ameriky mezi lety 2004 a 2017 vytratil názorový “střed” znázorněný fialovou barvou. 

1_Fotor

Při poslechu veřejných debat v Mnichově přitom zarážela jedna věc: citovaná nespokojenost s Trumpovou politikou nebyla na pódiích cítit. Naopak. “Co mě tu letos nejvíce fascinuje, to je harmonie v rámci Západu. Navzdory Trumpovi a Brexitu je mezi spojenci shoda v těch nejdůležitějších otázkách,” řekl Respektu v rozhovoru Josef Joffe, vydavatel týdeníku Die Zeit, který na konferenci jezdí desítky let a jako jeden z mála novinářů má přístup do hlavních jednacích sálů, tedy přímo k politikům, generálům a zpravodajcům. “Panuje shoda, že Rusko je rival, kterému musíme společně čelit, že je třeba vydávat víc na obranu a posilovat transatlantickou vazbu, a že je třeba potírat džihádismus.”

V tomto duchu se neslo i vystoupení generála H. R. McMastera, který je Trumpovým poradcem pro národní bezpečnost. “Kdykoli přijíždím do Německa, cítím se jako doma -  a stejně to cítí všichni v americké delegaci,” řekl na úvod a později ujišťoval, že “partnerství se spojenci je pevné a nedopustíme vznik vakua, jež by pomohlo autokratům”.

https://www.youtube.com/watch?v=-21vccBEZxM

Vymezil se naopak silně proti dvěma státům: Rusku a Íránu. “Írán vytváří systém zástupných milicí, které jsou čím dál tím silnější díky dodávkám íránských zbraní… Proto je nyní správný čas proti Íránu jednat,” konstatoval o íránském vlivu v Sýrii, Iráku, Libanonu, Jemenu a dalších zemích. Strategickým cílem je podle McMastera trvalé oslabování arabských států, které Íránu umožní dominovat regionu. “Je čas, abychom tuto destabilizaci zastavili.” Kritizoval i investice německých, korejských, japonských a dalších zahraničních firem v Íránu. “Podle našich informací naprostá většina těchto investic směřuje k firmám vlastněných revolučními gardami (jsou klíčovou součástí íránské ekonomiky, pozn. TL),” řekl. Investice tak pomáhají vojenskému štítu íránskému režimu a nepřímo dle McMaster pomáhají při šíření násilí na Blízkém východě. “Vztahy s firmami revoluční gard musí být zastaveny.”

Ostrý byl “jestřáb” McMaster i směrem k Rusku, které obvinil z šíření dezinformací a subverze demokracií. Diváka by nenapadlo, že si Putinův režim přál (a pomocí internetu napomohl) zvolení jeho šéfa Donalda Trumpa.

Pozoruhodná byla pak výměna názorů s předsedou mezinárodního výboru Rady ruské federace Konstantinem Kosačevem. “Podle dat našich expertů pochází 28 procent zahraničních kybernetických útoků na ruské cíle z amerického území. Zatímco jen 2 až 3 procenta ze zahraničních útoků na americké cíle pochází z Ruska. Souhlasíte s těmito daty? A proč Spojené státy odmítají vést kybernetický dialog, který Rusko nabídlo?” ptal se Kosačev.

“Jsem překvapen, že tu jsou ruští experti zde a mají čas - vzhledem k tomu, jak pilně se angažují v útocích na naše demokracie,” odpověděl McMaster. “Jsme k dialogu připraveni, až budeme cítit, že je vážně míněný.” Nevyjádřil se ke statistikám, který ruský host uvedl, ubezpečil jej však, že se o ruské špionáži v Americe bude nyní otevřeněji mluvit. Mnohé z informací, které bylo třeba držet v tajnosti, se totiž po obžalobě třinácti lidí z ovlivňování voleb z minulého týdne dostanou na veřejnost. Na projev svého poradce pro národní bezpečnost v Mnichově zřejmě reagoval tento tweet Donalda Trumpa:

 

Následující graf ukazuje používaní technologických botů v ruské propagandě o působnosti jednotek NATO v Polsku a Pobaltí. Spočítány jsou tweety obsahující NATO a Estonsko/Litva/Lotyšsko/Polsko. V modrém sloupci jsou příslušné tweety napsané lidmi, výrazně více tweetů o tomto tématu ale napsaly technologické boty. Zobrazeny jsou v šedém sloupci. Druhý z grafů ukazuje klesající export ze zemí EU do Ruska.

4_Fotor

Dialog působil jako z časů studené války. A divák se neubránil dojmu, zda tohle není vlastně ruské přání: vyvolávat před domácím publikem zdání obnoveného soupeření velmocí. Protože pokud jsme se skutečně vrátili do studené války, tak to znamená, že je Rusko - po čtvrt století na ústupu, které následovalo po pádu Železné opony - zase jednou z velmocí. A Putin by tím splnil svůj cíl.

Graf srovnává rozložení sil NATO a Rusko v Pobaltí. Ruská převaha je zřejmá.

3_Fotor

R. McMaster přesto vzkázal do Moskvy, že Putinova taktika nefunguje, a dokazoval to vzácnou shodou republikánů a demokratů na podpoře sankcí proti Rusku. Tento americký konsensus ve svém projevu ilustroval demokrat Joe Biden, který v Mnichově hovořil ještě příměji a ostřeji než republikán McMaster. “Rusko je zemí v úpadku. Režim se snaží vytvářet auru nezranitelnosti, ale není to nic než slabost, která skrývá za maskou siláctví,” řekl Biden. Někdejší Obamův viceprezident dodal, že USA dobře znají podstatu současného Ruska: zabránit čemukoli, co by mohlo ohrozit moc a privilegia vládnoucí skupiny oligarchů. Obvinil Rusko z korumpování politických systému na celém světě, jehož cílem je vyhlodat demokracii zevnitř, a z vedení informačních válek i mimo Západ - momentálně třeba intenzivně v Mexiku, kde letos budou volby.

Západ má podle Bidena na ruské snahy reagovat dvěma kroky. Zpevněním našich aliancí, zvláště NATO a EU, a odstranění našich slabých míst. Konkrétně reformou, která zajistí mnohem transparentnější financování volebních kampaní. A lepší komunikací s veřejností: politici by podle Bidena měli voličů jasný jazykem říkat, co se děje, a jak škodlivé jsou aktivity Kremlu. Jeho závěrečná rada zněla jako výzva k propagandistické kampani v Rusku, ač takovou interpretaci odmítl: “Musíme ruským občanům říct pravdu: že v Kremlu vládne kleptokracie, která jedná proti zájmu lidí. Musíme Rusům říct náš pohled na věc.”

https://www.youtube.com/watch?v=m8aBR-AnT0k

Bidenův proslov a následnou debatu o výzvách liberálních demokracií za účasti premiéra Holandska, ministrů zahraničí z Japonska, Kanady a Španělska a šéfa nevládní organizace Human Rights Watch si můžete pustit zde. Vybírám, co řekl šéf japonské diplomacie Tarō Kōno: “V minulých dvaceti letech jsme našli odpověď, zda kapitalismus automaticky vede k demokracii. Ukázalo se, že nevede.” Neměl asi na mysli jen Čínu, když popisoval následujíc trend: kapitalismus v diktaturách vytváří novou střední třídu, která je se stávajícími pořádky spokojená a nechce změnu a demokracii, která by její zvýšenou životní úroveň ohrozila.

Ruský pohled v Mnichově, tak jako každým rokem, představil Sergej Lavrov. “V některých zemích EU zákonem dávají na stejnou roveň nacisty a osvoboditele Evropy. Ničí pomníky těch, kdo nacismus porazili. Přitom minulost ukázala, že nemá smysl dělit Evropu na nepřátele,” řekl na úvod. Podle jeho slov byla důvodem ústupků Hitlerovi zde v Mnichově roku 1938 snaha zastavit vliv Ruska v Evropě. A dnešní Evropa se podle jeho soudu nepoučila, když se opět tak vymezuje proti Rusku. “Kvůli politické korektnosti se o naší zemi v Evropě mluví jen ve zlém anebo vůbec, náš vliv se popisuje čistě negativně.”

Zopakoval pak oficiální ruský pohled na minulých třicet let: Rusko bylo po studené válce oslabeno, nabízelo nové bezpečnostní uspořádání, snížilo výdaje na zbraně, ale tyto snahy nebyly vyslyšeny. Západ naopak využil slabosti a jednal proti ruským zájmům, například při rozšíření NATO na Východ. “To je geneze současných vztahů Ruska a EU,” řekl Lavrov, podle něhož se Evropa v 90. letech k Rusům chovala jako ke školákovi, kterého je třeba vychovat podle západních standardů. A nyní se šíří iracionální mýtus o globální ruské hrozbě, což prý ukazuje na ztrátu zdravého úsudku a neporozumění Rusku.

Britský novinář Edvard Lucas poté z publika připomněl nejnovější obžalobu třinácti ruských občanů z ovlivňování amerických prezidentských voleb. “Bylo těch 1,25 milionu dolarů z kapsy ruských daňových poplatníků, které jste každým měsícem vynaložili na ovlivnění amerických voleb, dobrou investicí?” zeptal se Lucas. Lavrov všechno popřel. “Jsou to všechno jen žvásty,” odpověděl. Podobných obžalob a různých obvinění pořád přibývá, ale důležité postavy americké vlády včetně viceprezidenta Pence prohlašují, že se Rusko do voleb nevměšovalo. A to je podle Lavrova podstatné.

Vzhledem k rychlosti vzestupu Číny je trochu překvapivé, že stála na konferenci na okraji zájmu. Žádný z hlavních debatních panelů se novou mocností nezabýval. Proto alespoň příslušná pasáž z Mnichovské bezpečnostní zprávy:

Čína posiluje svou armádu: v posledních letech vydala výrazné prostředky na zvýšení její soběstačnosti a na zvýšení její schopnosti působit na celé planetě. Americká zahraniční politika má daleko k tomu, aby dokázala plánovat s výhledem do poloviny 21. století. Naopak se zdá, že ji momentálně zajímají hlavně krátkodobé zisky a řešení, které lze snadno tweetovat. Stažení USA z řady mezinárodních institucí prezidentu Trumpovi přineslo krátkodobé politické výhry a finanční úspory.

Ať už jde o obchod, globální klimatickou politiku nebo podporu mírových sborů OSN - Čína rychle odpověděla. Převzala iniciativu v již existujících organizacích anebo navrhla založení alternativních struktur spolupráce. Cíleným angažmá v Africe, působením v Asijské bance pro infrastrukturu a rozvoj, prací na vzniku novodobé hedvábné stezky (Belt and Road initiative) a obnoveným úsilím o regionální ekonomické partnerství, které je vnímáno jako alternativa k Trumpem odmítnuté transpacifické obchodí dohodě TPP, tím vším se trvale zvětšuje záběr nové sinocentrické mezinárodní architektury. A zvýšená ekonomická závislost na Číně umožní Pekingu posílit (nebo si vynutit) spolupráci i v jiných oblastech.”

Grafy dokumentující vzestup Číny.

5_Fotor

V sobotním projevu se nicméně Čínou zajímavým způsobem zabýval sociální demokrat Sigmar Gabriel, dosluhující německý ministr zahraničí. Peking prý začal vytvářet systém, který pomůže utvářet svět podle čínských zájmů. “Už dávno nejde jen o ekonomiku: Čína rozvíjí celistvou systémovou alternativu k západnímu modelu, která se nezakládá na hodnotách svobody, demokracie a individuálních lidských práv,” prohlásil. “Čína se zdá být momentálně jedinou zemí světa, která má opravdu globální geostrategickou ideu, již důsledně sleduje. Jsem proti tomu, abychom Číně tuto ideu a vůli vyčítali. Má na to plné právo. Ale vyčítat můžeme sobě, Západu, že nemáme žádnou společnou strategii, který by spočívala na vyvažování různých zájmů a přinesla světu společnou přidanou hodnotu.”

Gabriel poté představil svou vizi. Evropská unie by měla začít s vlastní strategií, která by od východní Evropy až po centrální Asii a také v Africe podporovala a z evropských peněz platila infrastrukturu. “Hlavně v Africe čelíme velké výzvě. Musíme si sami definovat naše zájmy a uzavřít celistvé partnerství s africkými státy, které nebude spočívat jen v prostém pokračování současného poskytování rozvojové pomoci. A musíme přestat vnímat Afriku jen jako problém. Čína tu roky investuje, ačkoli se nemusí bát příchodu uprchlíků. Zjevně je Afrika z čínského pohledu kontinentem se značným potenciálem.”

První díl zpravodajství najdete zde. 

Mnichovská konference
Místo konání konference • Autor: Tomáš Lindner

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Tomáš Lindner

redaktor, zahraničí

lindner tomas
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1288
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte