IMG_6314
Autor: Archiv autora

V Barmě se v neděli 8. listopadu uskuteční parlamentní volby, jež by měly být po desetiletích vlády vojenské junty prvním svobodným hlasováním.  Vítězem se podle všeho stane Národní liga pro demokracii, v jejímž čele stojí nositelka Nobelovy ceny za mír Aun Schan Su Ťij. „V roce 1990 si myslela, že s podporou voličů může armádu od moci odsunout. Teď ale ví, že i když drtivě vyhraje, musí se s armádou domluvit, jak pokračovat dál,“ popisuje situaci v zemi Igor Blaževič, který v Barmě organizoval semináře pro aktivisty z politických stran a občanských sdružení. 

V Barmě žijete pět let. Vede se tam stejná předvolební kampaň jako u nás?

Ano. Oficiálně trvala dva měsíce. Na začátku panovala nejistota, jak ji vlastně dělat. Po dvou třech týdnech se ale kampaň opozice rozjela, přibylo shromáždění i lidí, kteří na ně chodili. Voliči začali dávat najevo, co vlastně chtějí. Bylo fascinující to sledovat.

Má opozice přístup do médií?

Má. Print a online média jsou svobodná, vlastní je soukromníci, kteří se přiklonili na stranu opozice. Vláda kontroluje pouze televizi a rádio.

Mají ale ke zpravodajským serverům běžní lidé přístup?

V Barmě žije asi 51 milionů lidí, možná sedm osm milionů má smartphony. A nejen ve velkých městech, ale i aktivní lidé na venkově.

Ještě před pár lety nemyslitelné (Aun Schan Su Ťij)
Autor: Globe Media / Reuters

O vůdkyni opozice Aun Schan Su Ťij se u nás píše jako o symbolu demokratizačního hnutí na Barmě. Vnímají to tak stále i samiBarmánci? 

Absolutně. V tom je celé kouzlo Barmy. Obyčejní lidé, kteří podporují opozici, volí především ji osobně. V posledních letech ztratila trochu mezi elitami. Někteří začali pochybovat, jestli je stále tou správnou osobou, která má zemi vést.  Pro běžné lidi má ale stále velké kouzlo.

Proč nemá konkurenta v rámci opozice?

Respektují ji jako svojí vůdkyni. Navíc v Barmě je všechno hierarchicky poskládané. I když třeba nesouhlasíte se svým šéfem, nevyzýváte ho na souboj, ale loajálně stojíte za ním. Tradice vnitřní kritiky je tam skutečně malá.

Jak se liší Su Ťij v roce 2015 a v roce 1989, kdy suverénně vyhrála volby?

Hlavní rozdíl nespočívá v ní, ale v režimu. V roce 1989 byl režim absolutně nepřipravený, že by prohrál volby a měl by předat moc. Proto reagoval tím, že se vlády nevzdal a celou opozici pozavíral. Naproti tomu nyní se režim na politickou změnu systematicky připravoval. Svým způsobem armáda opevnila své pozice uvnitř mocenského aparátu, takže pokud opozice zvítězí, bude armáda stále ve velmi silném postavení. Proto myslím, že generálové netrpí velkou nervozitou, co může celý proces přinést.

Reklama
Reklama

barma_rangun_524.jpg
Autor: Milan Jaroš

V jaké smyslu opevnila pozice?

Armáda prosadila ústavu, do níž zabudovala řadu prvků, které jí vytahují z politického života a dávají jí silné postavení bez ohledu na výsledek voleb. Je absolutně autonomním prvkem, který politici vzešlí z voleb nemohou kontrolovat. Naopak armáda má jistou supervizi nad politickým systémem, protože o třech klíčovým ministerstvech - vnitra, obrany a pohraničí, tedy etnické oblasti - nerozhoduje prezident jako hlava státu. Rozhoduje o nich šéf armády.

Také 25 procent křesel parlamentu obsazuje šéf armády a může je kdykoliv vyměnit. Přitom ústava se nedá změnit, pokud pro ni nehlasuje aspoň 76% poslanců. A pokud čtvrtinu parlamentu vždy tvoří vojáci, ústavu nelze bez souhlasu šéfa armády změnit. Armáda navíc penetrovala do ekonomiky a státní správy. Ve všech institucích sedí na nejvyšších pozicích bývalý voják - v soudnictví, ve volební komisi, v komisi pro lidská práva; zkrátka všude. Opozice je v tuhle chvíli nemůže ohrozit.

Získá armáda nějakou podporu od voličů?

Hlasy získají, zřejmě ale ne moc. Vytvořili si pro ten účel vlastní stranu, kterou tvoří vojáci ve výslužbě. Kromě toho mají několik dalších politických stran.

Má politická strana armády také předvolební kampaň?

Má, ale nezdá se přesvědčivá. Lákají voliče na tři věci. Za prvé na ekonomický rozvoj. V posledních dvou letech si vláda půjčila v zahraničí a hodně peněz dala do stavby silnic, vodovodů, škol atd. Za druhé říkají, že uzavřeli dohodu s etnickými menšinami a že tedy přinášejí voličům mír. Za třetí uměle rozdmýchali náboženské střety, před nimiž teď chtějí národ chránit.

Nebude se tedy opakovat rok 1989, kdy opozice vyhrála, ale armáda se odmítla moci vzdát?

Může se opakovat. Puč by ale zřejmě nepřišel hned po volbách jako minule. Pokud opozice drtivě zvítězí, armáda si počká a může systematicky vládu podkopávat, vytvářet chaos. Pak prostě řeknou, že vláda řízení státu nezvládá a že ji tedy musí převzít zpět do svých rukou.

Igor_OMI lecture 2

Jak se tedy změnila Su Ťij za pětadvacet let?

V roce 1990 si myslela, že s podporou voličů může armádu od moci odsunout. Teď ví, že i když drtivě vyhraje, musí se s armádou domluvit, jak pokračovat dál. Ve čtvrtek prohlásila, že i když jasně zvítězí, udělá vládu národního usmíření.

Vrátila se do Barmy opozice z exilu?

Vrátili se, ale z velké části je vnitřní opozice nepustila zpět do politiky. Objevily se výhrady, že v zahraničí těžili z utrpení lidí uvnitř Barmy a nemají pro vládnutí dostatek legitimity.

Ještě k Su Ťij: Západ hodně řeší její postoj k náboženskému násilí na západě Barmy. I dalajláma ji kritizoval, že k násilí ze strany buddhistické většiny mlčí.Čeho se opoziční vůdkyně bojí?

Je třeba rozlišit dvě otázky. Jeden problém je muslimská menšina zvaná Rohindžové, druhý problém pak muslimové v Barmě obecně. Muslimové Rohindža jsou diskriminováni nejen ze strany státu, ale i arakánskými buddhisty. Je tam tedy veliký sociální a kulturní střet mezi dvěma menšinami - které jsou obě diskriminované centrální vládou. Su Ťij nechtěla do konfliktu zasahovat v čase, kdy nemá žádnou politickou moc, a tedy ani možnost konflikt řešit. Pokud by dala podporu jedné skupině, ztratila by po volbách možnost fungovat jako autorita i pro druhou skupinu. Proto zachovala neutralitu.

A pokud jde o muslimy obecně?

Centrální vláda vytvořila etnický konflikt mezi buddhisty a muslimy jako velikou past, do které měla Aun Schan Su Ťij spadnout. Kdyby podpořila veřejně pod nátlakem ze zahraničí muslimy, ztratila by volby. To je zcela jisté. Proto dala přednost tomu, že ji kritizují lidsko-právní hnutí a Západ. Za klíčové považuji, jak se bude chovat v budoucnosti ve vládě. Myslím, že to bude úplně jiné, než se chovala současná vláda.

Před dvěma lety
Autor: Globe Media / Reuters

Přece ale nešlo o to se k někomu politicky přiklonit. Šlo pouze odsoudit násilí, které dohnalo spoustu barmských muslimů k nebezpečnémuútěku přes moře směrem do Thajska. I to by volební vítězství Su Ťij ohrozilo?

Ano. Zkusím vysvětlit, co se stalo. Vládnoucí strana si po drtivé prohře v doplňovacích volbách v roce 2012 uvědomila, že jí vážně hrozí prohra i v hlavních volbách 2015. Proto velice podobně jako svého času Miloševič v bývalé Jugoslávii začala podněcovat případy znásilnění, útoků apod. Tajná služba dělala střídavě útoky na jednu i druhou stranu. To se dělo i v Barmě, kde byl střídavě útok na muslimy a buddhisty. Tím vytvořili konflikt mezi oběma komunitami a totálně zmobilizovali půl milionu buddhistických mnichů, kteří měli najednou pocit, že je národ a náboženství v ohrožení. Mniši jsou v každé vesnici a mají na běžné lidi obrovský vliv. Pro většinové Barmánce je absolutně nemyslitelné, aby vystoupili proti názoru mnichů. Pokud by do toho Su Ťij vstoupila, půl milionu mnichů by se otočilo proti ní. To se nestalo. Vytvořila se pouze radikální skupina asi dvaceti tisíc mnichů, kteří jdou proti ní. Na voliče ale nemají velký vliv.

Co bude Su Ťij dělat, pokud vyhraje volby?

Je několik variant a záleží, jak budou probíhat jednání s armádou. Nejvíc by Aun Schan Su Ťij asi chtěla, aby se změnila ústava. Tím by se mohla stát prezidentkou. Takový vývoj ale není pravděpodobný.

Dnes se stát prezidentkou nemůže?

Ne. V ústavě je odstavec, že prezidentem nesmí být nikdo, kdo má v rodině občany cizího státu. Její manžel byl Brit, dva synové jsou také britskými občany. Může se stát předsedkyní parlamentu, která má silné pravomoci. To by ji ale nutilo sedět sedm měsíců v roce v hlavním městě Neipyijto daleko od Rangúnu - a to asi také nechce. Myslím si, že zkusí jednat o změně ústavy. Pak by se tak za dva roky mohla stát prezidentkou. Pokud na to armáda nepřistoupí, posune do pozice prezidenta někoho jiného a sama bude politiku ovlivňovat z pozadí.

Barma byla dlouhá léta synonymem brutálního režimu. Jsou tu ještě političtí vězni?

Vysvětlím, v čem spočívá změna v Barmě. Režim pochopil, že má moc, ale zároveň je to totálně disfunkční systém.  Barma se hroutila a armáda to chtěla změnit. Také jim vadilo, že se začali stávat satelitem Číny. Za třetí - vysocí generálové se chtěli stát méně vojáky a více kapitalisty. Ukradli velký ekonomický kapitál. Ten byl ale mrtvý, dokud byla Barma pod sankcemi. Měli tedy důvod totálně se hroutící stát posunout k ekonomickému a sociálnímu rozvoji, vymanit se z vlivu Číny a zhodnotit svůj soukromý majetek. Měli v úmyslu založit systém, kde bude vládnout skupina vysloužilých generálů pomocí své politické strany, která bude znova a znova vítězit ve volbách. Doufali, že budou schopni celý proces manipulovat a ovládat. Překvapilo je, že se podařilo opozici zmobilizovat. Kdyby nebylo Aun Schan Su Ťij, armáda by zřejmě volby vyhrála.

Proč nešli čínskou cestou úplného potlačení opozice?

Nemohli. Čína je veliká a silná. Barma potřebovala zrušit sankce.

Jaký je v Barmě vliv Indie?

Malý. Je tam obrovský vliv Japonska, které se snaží vymanit Barmu z čínského vlivu. Indie je nejmenší hráč, protože tyhle mocenské hry příliš neumí, nemá dravost, jakou mají Číňané, Američané, Japonci. Indie se snaží, ale nemá aktivní zahraniční politiku. Každopádně Barma je geopoliticky velmi atraktivní, proto se tam každý snaží dostat.

Jak to s těmi politickými vězni?

V Barmě byl velmi drsný policejní stát, který zavíral masově lidi za malé přestupky do vězení na deset, patnáct, dvacet let. To už se neděje. Propustili také starou generaci politických vězňů, mezitím ale pozatýkali nějakých čtyři sta jiných lidí, proti nimž se vedou procesy. Režim se snaží poměry uvolnit, zároveň ale držet pod kontrolou. A dělicí čára, co se může a co nemůže, není zcela jasná. Režimu nevadí, co se děje na úrovni jednotlivců.  Pokud ale někdo mobilizuje lidi, útočí na strukturu vlastnictví, na systém, pak po něm režim jde a zavírá ho do vězení.

Co se bude podle vás dít po volbách?

Bude křehká situace a může se stát cokoliv. Opozice se může s armádou dohodnout na nějakém soužití. Může se ale také stát, že armáda destabilizuje situaci a provede další puč. Také se může stát, že dojde k masovému vraždění muslimů a situace v Barmě se dostane mimo kontrolu. Optimismus po případném jasném vítězství opozice ve volbách tedy může být velmi nebezpečný.

Co jste dělal v Barmě vy?

Organizoval jsem semináře pro aktivisty z politických stran a občanských sdružení.  Šlo o jakási politická studia, vysvětloval jsem, jak probíhal politický přechod v jiných zemích a v čem se mohou poučit. Nedělal jsem to akademicky, že bych jim přednášel. Snažil jsem se najít konkrétní problém a rizika v Barmě, a pak jsem se na příkladech z jiných zemí snažil ukázat, jaké je řešení. Cestoval jsem i mimo Rangún. Všude jsem byl pod kontrolou tajné policie, permanentně mi dávali najevo, že o mně vědí.

Jak to dávali najevo?

Normálně za mnou přišli a ptali se, co dělám. Něco jsem odpověděl a oni mi oponovali, že to není pravda, protože jsem dělat to, to a to. Měli přesné informace. Pak mým spolupracovníkům vyhrožovali, že pokud způsobím nějaký problém, půjdou do vězení.

Co znamenalo problém?

To se nedá specifikovat. Nebylo jasné, kde jsou hranice toho, co smím, a co ne. Moje činnost nebyla registrovaná, zákony mi prakticky neumožnily se registrovat. Velká část barmského občanského sektoru působí stejně a je v tomto směru hodně zranitelná.

Takže pracujete v Barmě načerno?

Jsem tam na byznys vízum, které ale neodpovídá tomu, co dělám. Přitom tajná policie přesně ví, co dělám.

Kdo vaščinnost platí?

Sorosova nadace, nadace National Endowment for Democracy a program českého ministerstva zahraničí. Mám malou organizaci, pět lidí - čtyři místní a já jako jediný cizinec. Oni budou pokračovat i teď, kdy jsem se rozhodl vrátit zpět. Pro mě se působení v Barmě uzavírá volbami.

Co budete dělat dál?

Ještě nevím. Mám ale nabídky spojené s lidsko-právní činností.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Marek Švehla

vedoucí rubriky komentáře

svehla
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Od roku 1994 jich napsal/a 2434

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte