Mám rozečtenou slavnou knihu Nassima Nicholase Taleba „Black Swan“ (Černá labuť), která je v podstatě sérií úvah o stále se zvyšující nepředvídatelnosti a nepředstavitelnosti dějů. Na černou labuť jako na něco, co nemůže existovat, nikdy ji neuvidíme a proto s tímto jevem nemáme vůbec počítat, se odkazovalo už v 17. století (a když v roce 1697 objevili v západní Austrálii živou černou labuť, byl to šok).
Taleb uvádí mezi příklady „černé labutě“ třeba vznik první světové války v roce 1914 (po nepředvídatelném atentátu v Sarajevu) nebo útok na dvojčata 11. září 2001 (kniha vyšla v roce 2007, tedy těsně před světovou ekonomickou krizí, v principu ji však už autor předvídá právě jako něco nepředvídatelného, ale logického). Důležitými znaky takových významných událostí podle teorie černé labutě jsou tyto:
1. Přicházejí naprosto nečekaně
2. Mají velký vliv na další vývoj děje
3. Později se ukáže, že měli svou vnitřní logiku a nebyly tedy tak náhodné, jak se zpočátku zdálo
Polská tragédie, kdy v prezidentském letadle zahynula významná část polské politické, vojenské a společenské elity, splňuje nepochybně první dva body teorie: událost je naprosto nečekaná a bude mít velký vliv na vývoj v Polsku.
Jakkoli je tato událost strašná a šokující, věřím, že třetí bod teorie černé labutě nesplňuje. Kdyby ho totiž splňovala, octli bychom se v pěkném průšvihu.
Je pravda, že první, co člověku napadne, je děsivá souvislost, že polský prezident Lech Kaczynski a všichni další Poláci zahynuli na ruské půdě u Smolenska, když měli v plánu poklonit se památce masakru v Katyni, kde Rusové vyvraždili významnou část polské elity. Jenže jakkoli je náš svět stále méně předvídatelný a v podstatě stále záhadnější, kdybychom měli připustit, že existuje nějaká hlubší zákonitost mezi polskou tragédií v Katyni v roce 1940 a ve Smolensku v roce 2010, můžeme rovnou opustit teorii černé labutě a přihlásit se do klubu černé magie.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
