Čtete jeden z našich pravidelných newsletterů. Přihlaste se k jejich odběru a budou vám chodit do e-mailové schránky. Píšou je pro vás Tomáš Brolík, Pavel Turek, Magdaléna Fajtová, František Trojan, Ondřej Kundra, Jiří Sobota a Silvie Lauder.
Objednejte si k odběru newslettery a informační servis Respektu
Návštěva Lužických hor má výhodu: nemůžete zvolit špatně. Všude je to dobré. Na západě kamenité a borovicové a hory přecházejí ve skalní města Českosaského Švýcarska. Uprostřed čeká nejvyšší kopec Luž a na východě už se Lužické hory pomalu táhnou k Ještědu. Lákají k přestupu na libereckou tramvaj, a potom k pokračování v Jizerských kopcích dál na východ. Všude je to také hodně do kopce a z kopce. A na každém kopci čeká vyhlídka, kde můžete s mapou uhadovat, jak se jmenují všechny ty kupole, které před vámi vyrostly - a na které za pár desítek minut nebo hodin budete šplhat. Kolem Jedlové to není jiné.
Do tamních kopců a lesů se dá dojet vlakem, do zastávky Nová Huť v Lužických horách. Pokud jedete autem, nechte ho na malém parkovišti u Stožeckého sedla, kam je to z vlaku patnáct minut cesty. A můžete vyrazit. První vyhlídka vás čeká hned po pár minutách: můžete si sednout na Pětikostelní kámen a poprvé se podívat, kde vlastně jste. A vůbec vás čeká spousta odboček. Hned za první vyhlídkou lze odbočit doprava na Pěnkavčí vrch, což je nenápadný, ale druhý nejvyšší kopec celých Lužických hor.
Jdete bučinou, která sem tam přechází ve smrčinu, ale velmi rychle se vlády zase ujmou důsledné buky, pod nimiž roste jen tráva - a malé buky. Tak to jde až k rozcestí Pod Ptačincem, kde se napojíte na červenou stezku a vyrazíte směrem k Čertově pláni. Tady jsou aktuálně nejzralejší borůvky široko daleko. Před očima máte Jedlovou a pod nohama se vám odehrává malý geologický div. Přecházíte takzvanou Lužickou poruchu, půda je najednou písčitá, všude kolem pískovcové balvany, a stejně tak žlutá šustivá tráva a borovice. Div ale netrvá dlouho. Brzy začnete prudce klesat k Lesné a zase se ponoříte do temného smíšeného lesa.
V Lesné musíte přejít státovku a pak je před vámi jediné opravdu nepříjemné stoupání. Mezi chatami a chalupami je třeba se vyškrábat až k Tolštejnu, zřícenině s výhlídkou, restaurací a nízkým vstupným. Pokud vás ten kilometr prudce nahoru zmohl, je to dobré místo na odpočinek. Ale můžete to ještě půl hodiny vydržet. Přesně tak dlouho to trvá kopcem dolů k vlakové zastávce v Jedlové, kde je slavná a oblíbená nádražka.
Budova nádraží není úplně nejcitlivěji opravená, u kolejí stojí prostě bíle omítnutá kostka, ale vnitřek je pořád hezký a zve k návštěvě. Můžete se rychle občerstvit a plní sil rychle vyběhnout na samotnou Jedlovou, pozorovat odvážlivce provozující paragliding nebo pozorovat svět z tamní rozhledny. Pokud se dole u kolejí návštěva protáhne nebo vás rozbolí nohy, je tu řešení - pravidelný vlak na oba směry.
Ale byla by to škoda. Do Nové Hutě vede pak cesta po zelené přes kopec Stožec (pokud nemáte auta na parkovišti, je to na vlak trochu zacházka, ale stojí za to). Většinou mírně do kopce, ale pohodlnou a hezkou lesní pěšinou. Pravidelné odbočky na skalnaté vyhlídky jsou samozřejmostí; nemiňte obzvlášť poslední pojmenovanou Sofie. Výlet se blíží ke konci, tak se zapište do vrcholové knihy.
Šumění silnice začne za příští zatáčkou, parkoviště s autem je pár kroků odsud, stejně jako zastávka v Nové Huti, kam dojdete po modré stezce.
Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrikách Informační servis a Newsletter
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
