Tusk je tak úspěšný politik, až se s ním těžko vládne

Polští voliči v eurovolbách pravidelně odměňují vládní strany – a dočkal se toho i premiér Donald Tusk a jeho spolustraníci. Hlavní síla dnešní polské vlády, jeho Občanská koalice (KO), dostala přes 37 procent hlasů a těsně porazila opozičního soupeře Právo a spravedlnost (PiS).  

Není to tak drtivé vítězství, jaké získalo v roce 2019 tehdy vládní PiS, strana vyhrála s 45 procenty. Ale doba je jiná, Tusk od října (respektive od prosince, protože skládání vlády uměle protahoval prezident Duda) vládne lidsky i názorově pestré koalici a za hranicemi země je válka. Oprávněně se tak mohl obávat výsledku a euforie v jeho štábu je tedy pochopitelná.

 „Ukazuje se, že jsme ty těžké a krásné měsíce po říjnu nepromarnili,“ prohlásil nadšený premiér a asi měl pravdu. Pro Evropu, nebo alespoň pro Evropu zavedených pořádků, je to dobrá zpráva, poslanci KO jsou totiž evropští lidovci. Polským příspěvkem do nárůstu krajní pravice je naopak šest mandátů Konfederace.  

Tusk je zkrátka schopný politik. S takovým se nejenom těžko soupeří, ale i těžko spoluvládne, jak se ukazuje. Jeho partneři, konzervativní Třetí cesta a Nová levice, nevzkvétají. Třetí cestu přeskočila i zmíněná krajně pravicová Konfederace a stejně jako Nová levice nebyla s necelými sedmi procenty moc daleko od pětiprocentního prahu nutného pro vstup do europarlamentu.  

Věci jdou podle Tuskova plánu, který nikdy nevyhlásil veřejně, ale není také žádným tajemstvím. Současná vládní koalice je dobrý nápad a byl to jediný způsob, jak ukončit vládu PiS, ale je tu jen pro tohle volební období. Žádné budování dlouhotrvajících politických přátelství nemá Tusk v plánu. Chce ze své KO udělat to, čím podle něj má být. Tedy tak velkou a dominantní stranu, že místo koaličních partnerů má spíš malé satelity – jak ostatně fungovalo PiS, ovšem jeho satelity dělaly kromě užitku i hodně škody. Anebo vůbec nejlépe, kdyby Občanská koalice, potažmo Občanská platforma vládla sama. Neopovrhne žádným voličem, kterého Třetí cestě nebo Levici může přetáhnout, a sáhne po každém kousku politické moci, který je k mání. 

To není zločin a Tuskovi partneři mohou dělat to samé. Mají viditelné tváře i funkce, jenže jim to nejde. A v současné vládě budou čím dál tím víc nešťastní. Nová levice, která je na rozdíl od jiných středoevropských zemí opravdu levicí, je v Tuskově kabinetu nesvá od samého počátku. KO je středopravá a Třetí cesta pak nekomplikovaně konzervativní strana. Od Nové levice je účast v současné vládě asi nejvíce ze všeho obětí, Třetí cestě se naopak nedaří její kalkulace.  

Ta vypadala zhruba takto: popularita tohoto spojení lidovců a strany Polsko 2050 Szymona Hołowni bude pomalu růst, neboť voliči budou uchváceni jeho novostí a vybočením z dvacet let trvajícího klinče Tusk vs. Kaczyński. V roce 2026 se tak Hołownia stane prezidentem, což je funkce, o které je přesvědčen, že mu v roce 2021 jen těsně unikla, ale nastartovalo to jeho politickou kariéru. Preference však nerostou a Hołownia vůbec není jistá příští hlava státu. Větší šance má starosta Varšavy Rafał Trzaskowski, kterému v roce 2021 prezidentství uniklo (na rozdíl od Hołowni) skutečně těsně. Trzaskowski je navíc jedním z nejvýraznějších Tuskových spolustraníků; a když může Tusk někoho poslat vyhrát, proč by to neudělal? Jaký směr pak nabere kariéra, a hlavně politika Szymona Hołowni, je docela velká neznámá. 

Tusk zkrátka zaznamenal vítězství, které bude možná až příliš velké. Zachraňuje ho, že jeho vládní partneři moc jiných možností v domácí politice nemají. Leda rozbít vládu, jíž se celou předvolební kampaň zaklínali. Ztratit tvář, jít takto do předčasných voleb, dostat tam mnohem méně hlasů než předtím – a pak opět vstoupit do kabinetu pod vedením Donalda Tuska, který podle průzkumů volby přesvědčivě vyhraje. 

O tom, jak eurovolby ovlivní politiku v Maďarsku a co řekly o popularitě vlády Viktora Orbána (a popularitě jeho dosavadní opozice), si přečtěte v úterý odpoledne na našem webu.