Starosta jihočeského Nadějkova Zdeněk Černý to řekl jasně. Ať si ho ostatní klidně mají za venkovského balíka, který nerozumí úžasné síle techniky, ale on za svou obcí trvalé úložiště jaderného odpadu prostě nechce.
„Samozřejmě se zaručuje, že to všechno bude bezpečné. Jenže je to záležitost na sta tisíce let,“ reagoval na výtku známého jaderného fyzika Františka Janoucha, který Černého odmítavý postoj přirovnal k iracionálním strachům venkovanů z výstavby železnice v devatenáctém století.
To zaznělo během rozhlasové debaty 23. února. Řešil se v ní fakt, že Česko plánující rozšiřovat svoje jaderné elektrárny dosud nezná místo, kam natrvalo uloží jaderný odpad; stát má sice vytipovaných několik lokalit, dotčené obce jsou ale všechny proti.
Přibližně o tři týdny později zasáhlo Japonsko ničivé zemětřesení, jehož dohru v podobě dosud nezvládnuté havárie jaderné elektrárny Fukušima dodnes sleduje celý svět.
Jak se píše v aktuálním čísle Respektu, radiace na některých místech v okolí elektrárny překonala radiaci Černobylu a vyhlídky nejsou nijak růžové. Následky se budou likvidovat desítky let, lidé žijící okolo elektrárny zřejmě přijdou kvůli zamoření o své domovy a všechno to dohromady bude stát miliardy dolarů.
Dá se předpokládat, že události ve Fukušimě české „venkovany“ jen utvrdí v tom, že úložiště jaderného opadu za vlastními humny je potřeba odmítnout. Česko sice není Japonsko a samotné úložiště je mnohem bezpečnější než složitě fungující elektrárna, nicméně pořád tu zůstává radioaktivní materiál, který představuje nedozírné riziko. A řeči jaderných technooptimistů na tom nic nezmění.
Změnu by mohla přinést kompletně nová strategie, jak dotčené obce přesvědčovat. Za prvé by měly dostat zákonem zaručené právo úložiště na svých katastrech odmítnout (to dosud nemají, poslední slovo má naopak stát), což by zvýšilo jejich sebedůvěru, a tudíž i ochotu se státem vůbec jednat.
Za druhé by potom měl stát vyložit na stůl všechna možná – i ta nejméně pravděpodobná – rizika spojená s trvalým úložištěm jaderného odpadu a nabídnout za ně odpovídající kompenzace. Aby obce jasně věděly, co jim hrozí a co za to dostanou.
Takhle se to dělá ve skandinávských zemích, které jsou v přípravě trvalých úložišť jaderného odpadu nejdál na světě.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
