Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Krajinou

A novým ministrem životního prostředí se stává...

sura.jpg
sura.jpg • Autor: Respekt

… a to je právě otázka. V posledních dvou týdnech jsme se od vlády dozvěděli ledasco. Že Pavel Drobil musel odstoupit proto, že neměl odhad ve výběru podřízených; že se celá věc musí důkladně prošetřit; a že vláda díky jakýmsi tajemným dohodám garantovaným panem prezidentem jede dál.

Charakteristické přitom je, že zatím ani nepadla otázka, kdo by měl ministerstvo po Pavlu Drobilovi převzít. Jde přitom o hodně. I když to zvlášť zástupci české pravice ještě nepochopili, z životního prostředí se v posledních deseti letech stal klíčový resort, kde se rozhoduje o naší budoucnosti.

Nejde nakonec ani tak o to, že díky fondům EU teď přes ministerstvo a přidružené státní organizace protékají miliardy, které se bez uvážlivého řízení rozplynou kdesi v neurčitu. (Tedy částečně v předražených projektech, částečně v kapsách jakýchsi zprostředkovatelů, částečně v tzv. mimorozpočtových fondech politických stran).

Daleko podstatnější je, že naše civilizace ve vztahu k životnímu prostředí stále více připomíná parní válec, který bez lítosti rozdrtí vše, co mu přijde do cesty. Jistě, ještě před dvaceti lety jsme na tom co do kvality životního prostředí mnohem hůř. Jenomže to není poznatek, který by nás mohl uklidnit. Za posledních dvacet let také vzrostly naše možnosti, naše bohatství a schopnost působit v životním prostředí dalekosáhlé změny.

Ve vztahu k životnímu prostředí prostě narostla naše moc; doslova každého jednotlivce v Česku. A velká moc si žádá regulaci, aby se nezvrhla v tyranii. Jinak hrozí, že země sice bude oplývat množstvím velkorysých dálnic, rodinných domků s bazény, zábavně-nákupních center a výdělečných montoven; ovšem život v takovém světě bude k nesnesení.

Čili chce to silného, chytrého a odvážného ministra životního prostředí. V mnoha ohledech mylná nominace Pavla Drobila silně zdiskreditovala výběr ministrů čistě podle stranického klíče. Koalice by si tedy teď mohla dopřát ten luxus a zapátrat po kandidátech, kteří budou vynikat spíše odborností a mravností, než zasloužilým stranictvím. Ale nechť si to pánové a dámy vybírají, jak uznají za vhodné. Důležité je, aby nějaký výběr vůbec probíhal; tady aby byla známa jména několika osobností, o nichž se potom může vést debata.

Do středečního odpoledne padlo jméno jediného kandidáta: byl navržen univerzitní profesor Bedřich Moldan. Proč ne, je to důstojný návrh. První problém je ovšem v tom, že zatím nemá žádné konkurenty; a druhý problém je v tom, že návrh nepodal nikdo z vlády, koalice či opozice, ale nevládní Hnutí Duha. Tak už to v Česku chodí. Zatímco lídři země vypouštějí mlhu, a uzavírají na Hradě jakési blíže nespecifikované dohody, skutečnou práci za ně suplují neziskovky.

Ovšem za chvíli tu máme svátky a s nimi volno a s ním prostor na přemýšlení, kterému se vytíženým politikům a političkám v každodenním shonu zřejmě nedostává. Třeba se zamyslí a po novém roce nás příjemně překvapí nějakými zajímavými jmény.

Veselé vánoce!

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte