Tady mučili lidi. A teď tu postavíme apartmány 

Zvukovou harmonii dodává místu na úpatí hory Klínovec šumění potoka Veseřice. Pro oči tady, uprostřed Krušných hor na rozlehlém území kousek za Jáchymovem, není harmonického nic. Je konec února bez sněhu, země všude kolem je koly náklaďáků rozježděná do bahnitého placu s navršenými hromadami půdy a kamení, kolem řídké nálety bříz. Po pár minutách chůze podél potoka se otevře pohled na zanedbané dřevěné chatky a dvojici polorozpadlých zděných budov, pozůstatek dávného dětského letního tábora. Hromady hlíny a kamenů na bývalé louce jsou podle místních obyvatel navážka z budování nedaleké sjezdovky a možná už i materiál nachystaný pro budoucí stavby. 

Od února 1950 do června 1954 žili na tomto místě političtí vězni, dodávaní sem soudy ve vykonstruovaných procesech na práci v uranových dolech. Z dřevěných lágrových ubikací tu denně chodil s ostatními kutat strategickou rudu třeba československý hokejový reprezentant Jiří Macelis, odsouzený v roce 1950 spolu s deseti spoluhráči za „špionáž a velezradu“ – během oslav narození Macelisova dítěte zaslechl udavač politické vtipy a „protistátní“ řeči. V lágru se nakazil tyfem první trenér Emila Zátopka Jan Haluza, odsouzený k šesti letům za to, že nechtěl vstoupit do KSČ. Někde tudy kolem potoka se vracel po práci na ubikace i člen Sokola František Šedivý, odsouzený v monstrprocesu na čtrnáct let. A spolu s nimi v promyšlené soustavě jáchymovského gulagu o pěti dolech a čtrnácti lágrech končily další desetitisíce lidí. Důl, vzdálený pár minut jízdy od kruhového objezdu přetínajícího městečko Jáchymov na horní a dolní část, dostal poetický název Bratrství.