Policie hraje o svoji důstojnost, něco se musí stát

Obvyklým rysem mládí je skepse k policii. Za komunistů jsme si jí užívali plnými doušky a taky já jsem nesčetně krát při časté kontrole občanky snil o tom, že budu esenbáky ignorovat, nebo je rovnou pošlu do háje. Neposlal - ze známých důvodů. Takový vzdor měl tehdy příliš vysokou cenu.

Teď jsme o třicet pět let dál a sociálními sítěmi se šíří náznaky, jako by dnes byla ta cena velmi nízká. Řeč je o videích, na nichž si různí lidé natáčejí, jak posílají policajty do příslovečného háje. Pokaždé to má stejný průběh: prosebná poloha policii žádající řidiče o doklady a proti tomu sebevědomý zastánce „svobody“ oponující, že doklady nemá, neuznává, nedá, protože Česko pro něj není žádný stát, ale soukromá firma, s níž neuzavřel smlouvu…

Nemá teď smysl opakovat ty bláboly celé, vzbuzují trochu lítost, co se to v hlavách tolika našich spoluobčanů zpřeházelo. Kromě toho - a to je důležitější - se ovšem nelze ubránit dojmu, že české uniformované složky hrají o svoji důstojnost. A ta je (jak známo) neodmyslitelnou součástí jejich vybavení.