Český knižní trh snese všechno, důkazem je Václav Cílek

Letos jsem si zkusil malý experiment. Každou knihu, kterou jsem přečetl ze současné produkce, jsem si vyfotil a zpropagoval ji na sociálních sítích. Vychází totiž u nás strašně moc knížek, o kterých je podle mě dobré vědět, ale v ohromujícím množství nových titulů často zapadnou. Podle prosincové zprávy Svazu českých knihkupců a nakladatelů mapující rok 2022 u nás loni vyšlo 14,5 tisíce nových knih a letos to podle odhadů nebude menší číslo. Příští rok bude asi dokonce vyšší, protože od ledna se knihy přesunou do nulové sazby DPH, a jejich výroba se tudíž zlevní.

Když jsem si teď dělal soukromou čtenářskou bilanci za pomalu končící rok, došel jsem k číslu sedmdesát. A dost mě překvapilo, kolik těch knížek, které mi prošly rukama, bylo povedených. Vzhledem k mému zacílení na výtvarné umění šlo často o katalogy, monografie nebo umělecké studie, přičemž katalogů v posledních letech rapidně přibývá: zvlášť soukromé galerie orientované na současné umění si uvědomují, že by po jejich výstavách mělo zbýt i něco hmatatelného. Nezřídka jde přitom o graficky náročné, až experimentální počiny. Jako třeba katalog sochaře a malíře Pavla Duška In the House, který vydala pražská Trafo Gallery.

Grafická kvalita začíná být normou i v beletrii. Ukázala to i jedna z nejčastěji zmiňovaných publikací ve výročních předvánočních anketách. Životopisný portrét Toyen: První dáma surrealismu vyšel Andree Sedláčkové v Prostoru v podobě bezmála šestisetstránkového špalku s více než dvěma sty reprodukcemi. Svazek se sice prodává za skoro 1500 korun, přesto se stihl stát ještě před Vánocemi bestsellerem.

Když se nám ale blíží Silvestr, chtěl bych následující řádky věnovat knize, která se z celé „mé“ letošní četby vymyká. Napsal ji Václav Cílek a už její název Věci, které září s podtitulem O malých zasvěcencích, podivínech a vizionářích a o tichém bílém proudění starým kosmem naznačuje, že opravdu nejde o jen tak obyčejný titul.