Kdo bude kormidlovat české školství?

Jaký by měl být nový ministr školství, je jasné úplně každému: pro funkci je ideální manažer (či manažerka) se znalostí jazyků, schopností vyznat se v dotačních programech EU a s jasnou vizí. Musí to být šéf (či šéfová) dostatečně razantní na to, aby nepodlehl tlakům různých školských zájmových skupin, a zároveň dostatečně empatický k tomu, aby si tyto skupiny neznepřátelil a dovedl jejich zájmy rozumě moderovat. Ostatně právě nepřízeň lidí ze školství – od části učitelů základních škol až po rektory – bylo to, co definitivně srazilo Daně Kuchtové vaz. Zatímco za její předchůdkyni Petru Buzkovou se třeba zrovna rektoři přimlouvali, když se pod ní začínala třást vládní židle, odcházející Danu Kuchtovou nikdo z nich ani nepolitoval.

Čím si takový chlad od „svých lidí“ vysloužila? Při pohledu třeba na vysoké školství jsou patrné dva důvody. První je zcela zřejmý a odchod Kuchtové je jím také oficiálně zdůvodňován: jsou to opožděné miliardy z Evropské unie, o kterých se dodnes neví, kdy vlastně přitečou. Druhý důvod už tak jasný není, ale právě proto stojí za pozornější pohled. Hezky totiž ukazuje, jak to v českém školství taky funguje.

Dana Kuchtová si pod svými ministerskými křídly ponechala takzvaný analyticko-koncepční odbor vedený sociologem Petrem Matějů, který se už skoro devět let snaží více méně neúspěšně české vysoké školství zreformovat směrem k větší otevřenosti vůči studentům i soukromému sektoru a rád by donutil jednotlivé univerzity k větší soutěživosti a snaze vynikat. Šance, která se mu nyní otevřela na ministerstvu se chopil s vervou sobě vlastní a s týmem spolupracovníků připravil teze k reformě vysokých škol, které ke konci prázdnin předhodil k okomentování vysokoškolské veřejnosti. A to právě byl pro Danu Kuchtovou vedle nepovedeného čerpání evropských peněz druhý hřebík do rakve. Většina akademiků přirozeně znervózněla. Po dlouhé době šlo totiž o materiál, který nic nezastírá, věci nazývá jasně a srozumitelně a na vysoké školy klade zřetelné nároky. Podržet ministryni, která něco takového připustila, jaksi není v jejich zájmu. Odchodem Dany Kuchtové se sice čerpání financí z EU neurychlí, ale aspoň je naděje, že na její místo přijde někdo, kdo po nich nebude stejně jako bývalá a oblíbená šéfová resortu Petra Buzková nic chtít.

Dana Kuchtová a Zelení se z toho zřejmě poučili a proto taky žádný úžasný manažer čnící svými schopnostmi a zkušenostmi vysoko nad dosavadní „šéfovou na odchodu“ zřejmě nezasedne. Ne že by nebylo kde brát. Třeba senátor a bývalý rektor Masarykovy univerzity Jiří Zlatuška vysokým školám rozumí, na té své zahájil výstavbu univerzitního kampusu z úvěru Evropské investiční banky, a zároveň nikdy neměl strach jít proti názoru svých kolegů rektorů, takže má zkušenost, jak odolávat tlakům z jejich strany. V politice se už taky pohybuje nějaký čas a jako přesvědčený liberál by mohl být pro Zelené přijatelný. Jenomže Zlatuška zase není přijatelný pro ODS, protože v komunálních volbách vyštípal se svým lokálním politickým sdružením nejmocnější českou stranu z vedení brněnské radnice. A něco takového se neodpouští.

Zelení proto hledají ministra „hlavně na univerzitách“ a horkým kandidátem je religionista z brněnské Masarykovy univerzity a dosavadní náměstek Kuchtové Dušan Lužný. Jinými slovy: Zelení hledají někoho, kdo dobře zná zpomalené akademické prostředí a přizpůsobí se tempu rektorů. U takového ministra je potom pravděpodobné, že ho v případě potíží představitelé vysokých škol podrží.