Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Glosa

Hledání pokračuje

I když cesta ke vzkříšení pomalu ztrácí svou přitažlivost.

  • Autor: Respekt
• Autor: Respekt

Je to tisíc devět set sedmdesát pět let nazpět (plus mínus nějaký ten rok), co Ježíš z Nazareta vstal z mrtvých. Podle křesťanských učenců tahle událost naprosto radikálním, neopakovatelným a celkově velmi mysteriózním způsobem změnila dějiny světa i celého vesmíru; a věřící proto slaví Kristovo zmrtvýchvstání jako nejdůležitější duchovní svátek roku. S vírou, že jednou budou vzkříšeni stejně jako galilejský kazatel.

Velikonoční vigilie slavené včera nad ránem patří mezi ty působivější křesťanské obřady. Liturgie – zpřítomňující prostřednictvím ohně vnášeného do zšeřelého chrámu souboj tmy a světla, smrti a života – má v sobě dramatický náboj, který může okouzlit i nevěřícího (pokud kněží rituál neodfláknou). Proč je ale zrovna víra ve vzkříšení tak zásadní? Těžko říct, s odstupem dvou tisíc let se to nechápe zrovna snadno. Jak napsal spisovatel Ivan Klíma v jednom ze svých esejů: „Odchovanci racionalismu, děti technického či atomového věku cítí aspoň zatrnutí, opakují-li ono vyznání o těle, které bude kříšeno na konci věků. I ten, kdo touží věřit, často nedokáže věřit tak, jako jeho předkové a na místo útěšné víry nastupuje úzkost z nicoty.“ Vlažnost Evropanů ve víře, tolik patrná ve srovnání se zbytkem světa, jeho slova potvrzuje.

Nejde ale jenom o moderní racionalismus, který brání bez pochyb přijmout komplikované starověké nauky. Významná část současné populace je obklopena v dějinách dosud nepoznaným blahobytem a  jaksi nemá potřebu usilovat o onen svět, kde se podle zaslíbení má dařit lépe. Proč by to člověk také dělal, když se mu daří docela dobře už na světě tomto? A nic nepomůžou ani liberální výklady, že vzkříšení neznamená „oživení mrtvoly“ ale že jde o symbolické vyjádření důvěry v budoucnost. Proč tedy dělat takový poprask kolem pouhého symbolu? Fascinace vzkříšením je prostě v dnešním světě odsouzena k tomu, aby vyznívala naprázdno.

To ale neznamená, že by mělo vyznívat naprázdno samo křesťanství. Moderní člověk už sice možná zhusta netouží po životě na onom světě, ale hledat modely smysluplného života na světě tomto samozřejmě nepřestal. Křesťanství s tradicí služby druhým, s důrazem na sdílení a hledání spravedlnosti má co nabídnout. Nejprve se ale bude muset zbavit aspoň části svého magicko-mýtického balastu.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].