0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Externí hlasy24. 5. 20237 minut

Cermat odmítá přijmout zodpovědnost za to, jak ovlivňuje studijní kariéry žáků

Proč češtinářka nadává a maturantka říká, že testy byly tak trochu cermatí

Ředitel Cermatu Miroslav Krejčí

Když se autor tohoto textu před lety zeptal své dcery, jak obtížné byly maturitní testy z češtiny, řekla, že nebyly ani tak obtížné jako cermatí. Ze stejného důvodu se pokaždé rozčiluje nad četbou přijímacích a maturitních testů autorova manželka, jinak emeritní učitelka češtiny, která občas doučuje ty, kteří se na maturitu připravují.

Pokud nerozumíte tomu, co to znamená slovo „cermatí“, je dobré si přečíst v Deníku N rozhovor se šéfkou předmětu Český jazyk a literatura v Cermatu Gabrielou Baumgartnerovou a k tomu si zkusit vyplnit pár přijímacích a maturitních testů. Obojí je silný zážitek. To, že rozhovor poskytla i v aktuálně velmi zjitřené atmosféře okolo přijímacích zkoušek, si rozhodně zaslouží ocenění. Následující text tedy není ani osobní kritika, ani snaha očernit Cermat, spíš pokus o analýzu problému. K tomu je onen rozhovor mimořádně užitečný.

Reklama

Text obsahuje několik zásadních tvrzení. Paní Baumgartnerová se vymezuje vůči kritickým hlasům s tím, že testy Cermatu nejsou „jak za Marie Terezie“ a nejsou založeny na drilu a biflování, nýbrž jsou postavené na práci s textem a jeho porozumění. Obojí je víceméně pravda, ale zároveň také kořen vzájemného nepochopení a následných škod na vzdělávání dětí.

Velká část přijímacích i maturitních úloh je založena na tom, že žákyni či žákovi je předložen delší úryvek, a mají odpovídat na otázky, které se textu týkají. Někdy má žák opravdu rozhodnout o tom, co se v textu říká, nebo neříká, ale často má třeba najít zájmena či jiné slovní druhy a musí je dohledat i v nějakém nezvyklém tvaru, případně se neobejde bez znalosti lingvistických termínů a postupů. Problém je v tom, že není jasné, co taková úloha ověřuje.

Porozumění tomu, jakou úlohu má dejme tomu zájmeno či sloveso ve větě? Nebo se autoři testu snaží žáka nachytat na tom, že zájmeno nerozezná, protože je ve tvaru, který se dá zaměnit se slovesem?  A co jsme takovou úlohou ověřili? K čemu je taková dovednost u lidí, kteří potřebují ovládat jazyk jako nástroj komunikace? Navíc texty jsou dlouhé, psané složitým, často žánrovým jazykem, takže možná ještě tak nejspíš úlohou ověříme schopnost udržet pozornost a odolávat stresu z krátícího se času.

Hezkým a stručným příkladem, na němž lze celou věc vysvětlit, je například tato úloha citovaná i v rozhovoru Deníku N: Vymyslete tříslabičné slovo příbuzné se slovem branka, podle vzoru soudce a s předponou.  Jde o oblíbený formát úloh, obvykle se v testu vyskytuje alespoň dvakrát. Na první pohled nic problematického. K vyřešení úlohy potřebujete umět spočítat slabiky, rozumět, jak se vytvářejí slova a podle jakých vzorů se skloňují. To všechno by měly být pro deváťáka směřujícího na maturitní obor samozřejmé věci. Ale takto zkombinováno to část dětí uvede do zmatku.

V časovém stresu není snadné si zadání přeložit z příslušných lingvistických termínů, vyhodnotit možná řešení a vybrat to správné. Třeba si nesplést tří a čtyřslabičné slovo. Jenže takhle někdo, kdo aspiruje na zdravotní sestru či stavaře, nemusí uvažovat. Je to přesně ta úloha, která se hodí do odpoledního jazykového kroužku, kde se hraje se slovy a odbornými termíny, ale její vliv na to, co se učí na školách, je krajně problematický. Tyto úlohy jsou v testu proto, aby daly příležitost vyniknout žákům, kteří mají rozvinutější abstraktní myšlení, jenže učitelé je pochopí tak, že právě tyto dovednosti mají všechny uchazeče o maturitní obory naučit.

A právě to je obsah slova „cermatí“. Prostě životu vzdálená podivnost, kterou musíte nacvičit, protože takhle lidé obvykle nekomunikují. Ve skutečnosti totiž současné testy jen omezeně ověřují skutečné porozumění textu a schopnost žáka ho pochopit a interpretovat. Jde o specificky pojaté úlohy, které by se možná uplatnily v hodině, kde se o nich dá diskutovat, ale pro ověřování znalostí a dovedností příštího automechanika, stavaře nebo účetní se nehodí. Nevycházejí z toho, jak běžně člověk - včetně někoho specializovaného na práci s jazykem - o textu uvažuje. Proto je třeba vyplňování takových testů cvičit, nejlépe v placených kurzech a s dopomocí odborníka, který vás seznámí se světem testování a pravidly, jež v něm platí.

Je třeba pochopit specifický jazyk úloh. Krkolomný způsob, jakým se jejich autoři doptávají i na zcela banální věci. A je třeba cvičit strategii, tedy postup, co v testu vynechat a na co se soustředit, aby můj bodový výsledek byl co nejvyšší. To je to, co stěžující si rodiče nazývají drilem. A důvod, proč se vyplňování testů cvičí ve školách i domácnostech a proč samotné znalosti ze základní školy pro úspěch v přijímačkách nestačí. Navíc tu máme děti s dyslexií, děti, pro něž není čeština rodný jazyk nebo mají jednostranný talent. Děti, které tento způsob testování odstřihne od možnosti ucházet se o maturitní studium.

Druhý problém je, že paní Baumgartnerová v rozhovoru názorně předvádí, že si vlastně vliv jednotných testů na vyučování na základních školách a na studijní kariéry dětí buď skutečně neuvědomuje, případně nepřipouští. Samozřejmě není její vina, ale vina politiků, že jsme dopustili stav, kdy sice máme rámcový vzdělávací program základní školy plný dovedností a kompetencí, ale o tom, co se v závěru devítiletky učí, rozhodují dva testy Cermatu. Učitelé a rodiče je sledují jako orákulum a podle toho trénují s dětmi tu ustálená rčení, tu druhy vedlejších vět, tu slovotvorbu - podle toho, jaký druh úloh si Cermat zrovna oblíbil a ještě neopustil.

Podobně zajímavé je, že když novinářka zpovídanou garantku testů upozorňuje na úlohy, které jsou založené opravdu jen na poněkud problematických znalostech, například rčení Na hrubý pytel hrubá záplata, odpověď pravidelně zní, že ale „to je přece za jeden či dva body, to není důležité, to může uchazeč nahnat jinde“. Kde jinde? U čtenářských úloh, které ve skutečnosti nejsou čtenářské? Navíc v posledních letech o přijetí nebo nepřijetí na školu naprosto běžně rozhodují jeden dva body. Stejně tak u maturity je běžné, že někdo skončí bod pod limitem a čekají ho další měsíce přípravy nebo i opakování ročníku.

Tahle bohorovnost Cermatu jako instituce prostě není na místě. Je třeba, aby si uvědomoval, jak zásadně ovlivňuje vzdělávání v této zemi, přijal za to zodpovědnost a promítl ji do toho, co dělá. A na politické scéně je, aby kromě řešení kapacity škol, což se v tuto chvíli bude jevit jako klíčový úkol, opět důkladně zvážila, co vzdělávání v této zemi prospívá a co ho poškozuje a deformuje. Konečné rozhodnutí není na Cermatu, to je jen servisní organizace, ale právě na ministerstvu školství, vládě a parlamentu.

Autor je dramaturg a scenárista, spolupracovník Informačního centra o vzdělávání EDUin

P. S. Jeden ze čtenářů na FB shrnul způsob, jakým se Cermat doptává i na banální znalosti, ve výstižné karikatuře:

"Víš kolik je jedna plus jedna?" - "Jasně." - "Tak jo, uvidíme, jak zvládneš následující test."

Označte tvrzení, které NENÍ pravdivé. (Je možné označit více odpovědí.) Máš na to 30 vteřin:

1) Jedna plus jedna se nerovná dva

2) Dva mínus jedna se rovná jedna

3) Jedna plus dva se rovná dva

4) Jedna plus dva se nerovná jedna


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].